Müller na předešlých deskách spolupracoval se špičkovými instrumentalisty a bylo to zatraceně znát. Živé muzikantství ve spojení s jeho hlubokým hlasem, který skrývá příjemně drsný chlapský prožitek, působilo omamně na posluchače bez rozdílu pohlaví či věku.

Zpěv zůstal dobrý, jenže deska nazvaná Už není nejmelodičtější a po jejím skončení vám nezůstane v hlavě ani jeden nakažlivý motiv. Spíše pocit chladu. Neobsahuje ani jazz-rockové či bluesové sólování a pro rockového posluchače bude určitě méně atraktivní než hitové placky z posledních let. Značná depresívnost ovšem nepřitáhne ani typické popaře.

Téma rozchodu, bloumání a nejistoty ohledně sebe s ponurými klávesami a elektronickými zvuky (do značné míry monotónně opakovanými) nakonec dobře koresponduje a texty jsou až přesyceny obrazností, což neznamená, že jsou nutně myšlenkově hlubší než cokoliv jiného. Tahle deska určitě posluchači nic neusnadňuje. A vytvořit si na ní jasný a stabilní názor bude těžší než u předešlých Müllerových věcí.

Celkové hodnocení: 60 %