Jste autor bohatého stylového rozpětí. Román Muž, který zemřel jako losos, jenž nyní vyšel česky, má základ v detektivce. Jak volíte, že napíšete třeba sci-fin ebo poezii?

Většinou to dělám tak, že napíšu stránku o něčem a nechám ji pět deset let uležet. Mezitím pracuje podvědomí, které mi říká, co bych měl zdůraznit a co ne. Základním tématem knihy byla otázka, co to znamená být příslušníkem menšiny finsky mluvících lidí z Turnedalenu. Zároveň jsem příslušníkem švédské většiny, což vytváří určité napětí. Spolupráce a zároveň střetávání. Dá se to vnímat tak, že jsme malinká menšina mezi dvěma velkými národy nebo že patříme k velké většině, která k nám přišla z jihu.

A co vaše rodina?

Moje žena je Holanďanka, pro ni je nejdůležitější moře. Pro mě zase les. Některé menšiny se izolují, až se to může blížit k fašistickým tendencím. Může to až nastolit otázku, zda je člověk pravý Turnedalan nebo ne. Což je nebezpečné. Jsem přesvědčen, že se nemáme uzavírat, naopak zvenčí vstřebávat to dobré. Kdybychom se uzavřeli, neměli bychom žádnou literaturu, ale honili jen losy. Nepili bychom pivo ani víno.

Pro postavy románu má velký význam jazyk. Váš dialekt meänkieli je zdrojem a projevem jejich vlastenectví.

Turnedalenská finština stále mizí. Byl to důsledek oficiální politiky pošvédšťování, ale nyní se to daří zvrátit. Naopak vláda vydává finance na rozhlasové a televizní vysílání, na časopisy, ale možná to přišlo už pozdě. Problém je, že lidé neumějí turnedalenskou finštinou psát a číst, jenom s ní mluví. Proto je důležité divadlo. Literaturu píšou autoři švédsky.

Jak se z tohoto hlediska díváte na globalizaci?

Pro nás, příslušníky menšiny, je to dobré. Zjišťujeme, že existuje mnoho jiných menšin. Evropa je plná menšin, například Baskové, Kurdové... Mají podobné problémy jako my. Trochu lépe na tom jsou menšiny sousedící se zemí, kde je jejich jazyk většinový, jako jsme na tom s finštinou my nebo Němci v Dánsku. Horší je to pro menšinu osamocenou, jako jsou Welšané. Řešíme otázku, zda se zánikem jazyka zmizí i naše kultura nebo zda ji lze zachovat.

Co by mělo být z turnedalenské kultury zachováno?

Přímost v komunikaci. Blízkost mezi lidmi. Neexistuje u nás hierarchie, žádné ti nahoře a dole. Jestliže chci mluvit s nějakým politikem, prostě mu zavolám. Nic neobcházíme, říkáme vše na rovinu. Tím se už například liší Pajala od Luley. Máme také rádi přírodu, lesy, lov. Máme zvláštní humor, který se těžko dá vysvětlit, ale věřím, že přežije.