Článek
„Po Babelu jsem byl strašně unavený ze složitého natáčení po celém světě. Rozhodl jsem se, že můj příští film se bude odehrávat na jednom místě, bude mít méně komplikovaný příběh a jednu hlavní postavu,“ řekl po projekci Inárritu, ale hned se smíchem dodal: „Nakonec bylo natáčení stejně složité jako kdykoli jindy předtím.“
Děj v hnusné Barceloně
Biutiful se odehrává v té nejošklivější Barceloně, jakou si lze představit. Mezi nelegálními přistěhovalci, jejich „zaměstnavateli“ a zkorumpovanou policií působí jako spojka Uxbal (Bardem). Ten se ale na začátku filmu dozví, že má rakovinu, a chce dát před smrtí do pořádku, co se dá – včetně budoucnosti svých dvou dětí…
„Terorismus ani AIDS nejsou ty nejhorší nemoci světa. Nejhorší je nenávist jako taková, vše ostatní je důsledek,“ řekl Innáritu. Biutiful, který je natočený s obdivuhodnou filmařskou invencí, však nebyl přijatý jednoznačně a podle ohlasů se zdá, že ženy ho přijaly s větším porozuměním než muži.
Cannes: prostor pro politická témata
Canneský festival je příležitostí k prezentaci nejen filmových událostí, ale i politických a jiných témat, na která je odsud dobře vidět.
Jedním z nich je petice na podporu Romana Polanského – někteří podepisují, ale například Michael Douglas se nechal slyšet, že nepodporuje žádné porušení zákona, a nepodepsal. A prezentují se tu i filmy, pro které je politické téma důležitější než filmařina, jako tříhodinový dokument o rumunském vládci Ceaucescovi.
Pro českého diváka je v něm zajímavá dlouhá pasáž věnovaná jeho návštěvě Československa v době Pražského jara 1968 a otevřené odmítnutí invaze vojsk Varšavské smlouvy v srpnu téhož roku.
