„Po Babelu jsem byl strašně unavený ze složitého natáčení po celém světě. Rozhodl jsem se, že můj příští film se bude odehrávat na jednom místě, bude mít méně komplikovaný příběh a jednu hlavní postavu,“ řekl po projekci Inárritu, ale hned se smíchem dodal: „Nakonec bylo natáčení stejně složité jako kdykoli jindy předtím.“

Děj v hnusné Barceloně

Biutiful se odehrává v té nejošklivější Barceloně, jakou si lze představit. Mezi nelegálními přistěhovalci, jejich „zaměstnavateli“ a zkorumpovanou policií působí jako spojka Uxbal (Bardem). Ten se ale na začátku filmu dozví, že má rakovinu, a chce dát před smrtí do pořádku, co se dá – včetně budoucnosti svých dvou dětí…

„Terorismus ani AIDS nejsou ty nejhorší nemoci světa. Nejhorší je nenávist jako taková, vše ostatní je důsledek,“ řekl Innáritu. Biutiful, který je natočený s obdivuhodnou filmařskou invencí, však nebyl přijatý jednoznačně a podle ohlasů se zdá, že ženy ho přijaly s větším porozuměním než muži.

Cannes: prostor pro politická témata

Canneský festival je příležitostí k prezentaci nejen filmových událostí, ale i politických a jiných témat, na která je odsud dobře vidět.

Jedním z nich je petice na podporu Romana Polanského – někteří podepisují, ale například Michael Douglas se nechal slyšet, že nepodporuje žádné porušení zákona, a nepodepsal. A prezentují se tu i filmy, pro které je politické téma důležitější než filmařina, jako tříhodinový dokument o rumunském vládci Ceaucescovi.

Pro českého diváka je v něm zajímavá dlouhá pasáž věnovaná jeho návštěvě Československa v době Pražského jara 1968 a otevřené odmítnutí invaze vojsk Varšavské smlouvy v srpnu téhož roku.