Odvolaný ředitel České filharmonie Vladimír Darjanin tvrdí, že ho od počátku nemáte rád a nepodpořil jste ho v jeho práci. Je to pravda?

Vladimír Darjanin se snaží zřejmě představit jako mučedník, oběť nějakého zlovolného spiknutí. Proto neustále celou záležitost zatahuje do osobní roviny. Vyjádření typu, kdo koho má či nemá rád, mi přijdou poněkud dětinská a ve slovníku zralých mužů, navíc na profesionální úrovni, by se neměla vůbec vyskytovat.

Jak to tedy je?

Po jeho nástupu do čela České filharmonie jsem se nejen já sám, ale i mnoho dalších k tomu kompetentních zaměstnanců ministerstva snažili novému vedení vyjít vstříc a poskytnout mu pomocnou ruku ve formě odborných konzultací a metodické pomoci. Samozřejmě jsme novému řediteli také dali nadstandardní čas k představení vlastní vize a prostor k jejímu naplnění. Navíc se mu dostalo i nemalé pomoci finanční, aby mohl úspěšně završit první půlrok své periody. Neslyšel jsem dosud od něho ani slovo poděkování, přitom se pozeptejte jiných ředitelů obdobných zařízení, zda je to tak běžné.

Myslím, že ministerstvo kultury přistupovalo k filharmonii i před mou ministerskou misí velmi tolerantně, a dokonce přešlo i některá nešťastná vyjádření pana Darjanina z počátku loňského roku. Míra tolerance však není bezmezná a ředitel ČF je jedním z ředitelů příspěvkových organizací, kterých ministerstvo kultury spravuje celkem třicet jedna.

Audit prý dokazuje vaše finanční pochybení z dob, kdy jste v ČF řediteloval.

Pošpinit můžete všechno, že ano? Zejména abyste odvedl pozornost od vlastních problémů. Mnohokrát už se vyjadřovali různí pracovníci ministerstva kultury k onomu stále připomínanému auditu, který Vladimír Darjanin tajuplně a triumfálně vytroubil jako nějakou bombu zkraje své první sezóny, a dovozovali jeho nicotná zjištění vůbec se nepotkávající s hospodařením příspěvkových organizací.

Je jednou z Darjaninových ředitelských diskvalifikací, že i přes důrazná upozornění z ekonomického odboru ministerstva počátkem letošního roku opakuje dokola totéž. Evidentně dosud neporozuměl chodu a hospodaření příspěvkové sféry, plete si ji s privátními společnostmi, kde je více doma. Za mého vedení ČF proběhla kontrola ze strany NKÚ, zabývající se veřejnými zakázkami, která neshledala závažnější pochybení, pravidelně jsme byli kontrolováni ministerstvem kultury – při té poslední kontrole, „inspirované“ z orchestru, jsem si ji užil po dobu dlouhých sedmi měsíců. Pokud bych byl tehdy skutečně pochybil, jistě by si to žádný z ministrů kultury nenechal pro sebe.

Jak se postaví ministerstvo k dalším projevům protestu a nesouhlasu orchestru, budouli pokračovat, včetně podání žaloby na vaši osobu?

Ona zmiňovaná žaloba je prý trestní oznámení. Zatím k nám nedoputovala. Její obsah neznám ani nevím, kdo takové oznámení podal, a nemohu se k tomu tedy vyjadřovat. Je mi líto, že si někteří členové orchestru berou jako rukojmí diváky, a to ty nejvěrnější – dlouhodobé abonenty, které by si měla filharmonie citlivě hýčkat. Bohužel tím snižují reputaci celé instituce a je na nynějším vedení filharmonie, jak s touto pracovní neukázněností naloží. Ministerstvo kultury v této věci nemůže nijak zasahovat, neboť filharmonici nejsou jeho zaměstnanci.

Je Jiří Hlaváč jedním z kandidátů na přechodného ředitele ČF?

Potvrzuji, že Jiří Hlaváč byl osloven a že čekáme na to, jak se k nabídce ujmout se nelehkého úkolu zastávat funkci přechodného ředitele ČF postaví. Je naprosto jasné, že pro hladký chod instituce budeme muset vybrat nového ředitele co nejdříve.

Čím si vysvětlujete jako znalec České filharmonie její příklon a podporu Darjaninovi včetně zrušení koncertu?

Těžko soudit, ale Vladimír Darjanin před časem orchestru slíbil výrazné zvýšení mezd, které je však v ekonomické realitě České republiky, navíc s výhledem na státní rozpočty pro další léta, prakticky nerealizovatelné. Ale říká se, že slibem nezarmoutíš…

Je také otázkou, jestli se členům orchestru dostalo všech informací o dění ve filharmonii. Pokud vím, například část finančních prostředků uvolněných ministerstvem loni v listopadu a určených výslovně na platy členů orchestru k hráčům vůbec nedoputovala. A to už je více než pochybný krok bývalého ředitele, ze kterého se jim měl zodpovídat.