Jak se díváte na tvorbu skupiny Suicidal Tendencies na začátku devadesátých let, kdy prožívala své nejlepší období?

Když jsme začínali, měli jsme jedinou myšlenku: dělat hudbu, která nás bude bavit. Nebyl to kalkul, byl jsem vychovaný k tomu, abych si všechno dělal po svém a nebál se uskutečňovat sny. Když jsme se do toho dali, spoustě lidí se to líbilo a my měli radost. Sen se pak změnil v hmatatelný úspěch, byli jsme středem pozornosti. Vydali jsme desky a prodali jich rekordní množství. Přestávali jsme ale nad tím mít kontrolu a začali chápat, že je to všechno špatné. Vytvořili jsme přesto svůj styl, spousta kapel nás kopírovala. Nejsem si ale jist, jestli také kašlala na to, co se o nich povídalo. My ano, a tak jsme se v půlce devadesátých let dobrovolně rozešli. Nechtěli jsme, aby byla hudba naší prací.

Suicidal Tendencies (Sebevražedné sklony) je velmi provokativní název. Navíc jste v textech pranýřovali bezduchost lidského počínání a otevřeně jste se vyslovovali k drogám, politice i sociálním aspektům. Uvědomovali jste si svou zodpovědnost?

Spousta lidí nám ten název omlátila o hlavu. Tvrdili, že bychom se tak vůbec neměli jmenovat, prý je to provokace. Když jsme vydali první desku, křičeli, že jsme strašně negativní. My jim na to ale říkali, že to tak cítíme, že to takové kolem nás je. Klasický americký úsměv na rtech politiků neustrnul například ani tehdy, když se na ulicích povalovali dvanáctiletí narkomani. Nikdo s tím nechtěl nic mít, nic se nedělo. My zpívali o tom, co jsme viděli a co jsme prožívali. Buď tomu lidi rozuměli a chápali nás, anebo stáli proti nám. Odpovědnost jsme si uvědomovali na každém koncertu i s každou deskou. Nesměli jsme se přetvařovat, to bychom byli jako ti, o kterých jsme zpívali.

Jaké téma pro vás bylo v devadesátých letech nejvíce nosné?

Spousta lidí jen chodí a tvrdí, že je všechno špatně. Když se o tom s námi baví, ptáme se jich, proč s tím nic nedělají, proč se nezvednou a nezačnou věci řešit? Nevěří, že by mohli něco změnit. Základní téma Suicidal Tendencies bylo věřit si a dělat to, o čem jsme byli přesvědčení, že je správné.

Byli jste spokojeni s odezvou?

Jak kdy. Řada lidí bere Suicidal Tendencies jen jako hudební kulisu, ale je také spousta těch, kteří uvažují o tom, o čem zpíváme. Závisí to na osobnosti. Pro nás je důležité jít příkladem.

Suicidal Tendencies zažili v době své existence několik válek - Perský záliv, Kosovo, naposledy americkou invazi do Iráku. Jaký na to máte názor?

Nejsem politik, a všechny ty války prý politické důvody měly. Měly jistě i důvody další, možná dokonce převažovaly, a kdyby se na ně pohlíželo racionálně, k některým konfliktům nemuselo dojít. Víte, někdy mívám problémy, když říkám, co si o americké válečné politice myslím. Je špatné, když se někdo snaží kontrolovat toho druhého a není-li po jeho libovůli, rozbombarduje ho.