McFerrin zahájil sólo improvizacemi, krteré jsou už jeho zmlsanými posluchači vnímány téměř jako standardní. Když za zpěvu ve svém záhadném idiolektu rozeznívá svůj hrudník nebo vyrábí syntezátorově-motorové mručení mikorofonem přiloženým na krk, může to vyvolávat dojem, že není nic lehčího, než si takhle hrát. Jenže smysluplně improvizovat a zůstat uvolněný a spontánní může být ta největší dřina.

První unikátní moment nastal s příchodem Ivy Bittové. Ta ovládla sál lyrickým projevem beze slov s příklonem k ozdobným arabským či africkým motivům a zatímco zpívala první hlas, McFerrin jí k tomu svým hlasem i tělem dodal perfektní doprovodnou kapelu. Dan Bárta, který si zopakoval svou předloňskou spolupráci s americkým experimentátorem, Bittovou nezastínil, ale odvedl kvalitní práci.

McFerrin část publika možná zaskočil tím, že první polovina představení se vůbec nevztahovala k novému albu Vocabularies, k němuž se váže aktuální turné. Až v posledním bloku představil dirigenta Rogera Treece, který se na jeho unikátním zvuku výrazně podílel a spolu s asi třicetičlenným sborem dovedli show do mohutného, strhujícího finále, v němž se pokusili rozpustit hranice improvizace a vážné hudby.

Soustředěný, ale hravý

Jestliže začátek koncertu představoval standardní mcferrinovskou kvalitu, kterou můžete znát ze starších záznamů, těžko zaškatulkovatelné pasáže z alba Vocabularies, které spojují sofistikovanost Mozarta s jazzovými postupy a feelingem afrických lidových zpěváků, posunuly jeho styl o další krok před současníky.

Přitom všem zůstal McFerrin soustředěný i hravý současně. Z pozice lačného dítěte zkoumá možnosti zvuků a nikdy nedává své hudbě šanci, aby oblékla černý frak a zkostnatěla. Nekončícími zvukovými i slovními vtípky (jazzová impovizace na téma zhasnout či rozsvítit světla v sále) nebo napodobováním zvuků z říše přírody vás udržuje ve střehu.

Profesionálně využil i komický efekt příchodu malého dítěte, které se naučilo větu "Nice To Meet You", ale dále v angličtině nebylo schopno komunikovat. Do podobné pozice dítěte se ale dostal i odvážlivec z publika, který si chtěl s Bobbym zaimprovizovat, jenže na pódiu nebyl schopen dát dohromady něco kloudného. Ono "hraní si" je totiž lehké jen zdánlivě. U McFerrina funguje, protože je podpořeno nejen extrémním talentem, ale i  zkušeností.

Celkové hodnocení: 90%