Současné vydání bylo připraveno podle edice Květy poezie (Mladá fronta, 1964). Dílo je průsečíkem Blakeovy tvorby, která se prolíná od romantických básní věnovaných lásce, zamilovanosti, kráse duše, nevinnosti dítěte (Básnické črty, Zpěvy nevinnosti) přes mytické (Zpěvy zkušenosti) po realistické (Mimo sbírky).

William Blake je považován za jednu z nejoriginálnějších postav období romantismu, zároveň byl velmi revoluční, ve své práci často naráží na politické poměry, uspořádání společnosti. /Otevřte pařížské bordely, /ať všechno se tancem rozžije, /aby se po městě rozběhl mor, / pravila krásná královna Francie. /Sotva to uslyšel král v zlaté posteli, /ihned se probudil, vydával povely: /Pospěšte s bubny, s flétnami, /aby měl hladomor dobré chutnání./

Filozof, moralista a mystik 

Zároveň vzývá k morálce. Jeho dílo je tak autentické i pro dnešního čtenáře. Blake nebyl jen romantikem, zůstával mystikem. Obzory jeho fantazie se zdají být obyčejnému smrtelníku nedosažitelné.  /Cesta extrémů vede do paláce moudrosti. /Opatrnost je bohatá šeredná stará panna, které se dvoří neschopnost. /Když má někdo rád vodu, hoď ho do ní. / Blázen nevidí stejný strom jako moudrý člověk./

Jeho dílo zůstává nesmrtelné právě pro ty umělecké hodnoty, k nimž se upínal a zároveň v ostatních probouzel: neměl rád dogmatismus a odvážně proti němu vystupoval, stejně jako proti církevním a náboženským doktrínám. /Víš, maminko, v kostele studeno je, /a v hospodě člověk se rozehřeje. /A musím říct, že tam mi vyjdou vstříc, /tak dobrého na nebi nemají nic. /Až v kostele nabídnou pěnivý džbán /a příjemným ohněm krev rozproudí nám, /my celý den modlit se nepřestanem/ a nikdo neschová se za kostelem./ 

K přírodě se stavěl tak, že je mrtvá, není-li v ní obsažen člověk.

Hodnocení: 90 %