Částečně taneční partička Turboweekend se vyžívá v trendech synthi-popové minulosti, mimořádně si oblíbila tajemné zvuky volání syntetických "velryb", ale i další druhy pípátek. Výsledek by se dal ve zkratce popsat jako rychlejší Falco říznutý vyměklými depešáky.

Silné zapamatovatelné melodie se tu bohužel nekonají a ani občasná sóla kláves nedávají moc velký smysl. Přesto se do Turboweekendu tu a tam možná zaposloucháte. Příčinu není těžké najít, vedle divných kláves a průměrného zpěvu je tu totiž řízná, neklidně odsekávaná basa Mortena Koieho, pumpující nástroj, který má potenciál strhnout k nějakým těm tanečním kreacím.

Celkové hodnocení: 60 %