Článek
„Chopina není snadné udělat. Je tam tolik tónů a tak rozmanitých, že je možné je reprodukovat jen hudbou,“ říká Jitka Válová, která patří k významným osobnostem českého moderního umění a jíž k šedesátému výročí absolutoria uspořádali v Galerii Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze výstavu litých kreseb. Expozice nazvaná Jitka válí – lité kresby je k vidění do konce května.
Sedmaosmdesátiletá výtvarnice, vyobrazená na plakátech k výstavě dekadentně s cigaretou v koutku, začala s litými kresbami v 60. letech. Vrátila se k nim až před pár lety.
Malé zjevení v komorním prostoru
V komorním prostoru galerie působí asi čtyřicítka obrazů na první pohled jako malé zjevení. Jsou abstraktní, neurčité, bez zjevného motivu. Jeden vzdáleně připomíná kaligrafii, o kousek dál minisérie pravěké jeskynní figury. Díla fungují společně jako kompaktní celek stejně dobře jako každé zvlášť.
Válová, po léta tvořící tandem s dvojčetem Květou, poskytla převážně novější práce z posledních let, v nichž se oprostila od hmoty a ve kterých uchopila a zvláštně zpřítomnila svět klasické hudby. Jednoduché kompozice, většinou jednobarevné, vypadají neuvěřitelně současně.
Absolventka ateliéru Emila Filly se navzdory svému pokročilému věku neomezuje v současné době jen na vizuální transformaci hudby. S litou barvou pracuje i jinak – jedním z jejích posledních a velmi výrazných obrazů je Rozháněč přízraků. V ruce má laso a chytá nezbedné přeludy.