Článek
Že se MGMT silně inspirují v americkém hipíckém folku a psychedelické scéně 60. let je do očí a uší bijící, nehrají ale pravé retro, spíše eklektický syntetický pop. Mají tak v jistém ohledu blízko k populárním Gnarls Barkley, i když ti těží z psychedelického soulu, který vychází z úplně jiných kořenů (byť možná používají stejné nebo podobné zvukové mašinky).
MGMT vsázejí na jakoby nesmělý folkový zpěv, v ozvěnách se rozpouštějící bicí a background vokály, roztomile old-schoolové varhany a syntezátorové úlety do halucinogenních prostorů. Pocit ozvěn Beach Boys, pozdních Beatles a možná i Pink Floyd se dostavuje více než často, což asi bude málokomu vadit.
Deska si zachovává dětsky naivní pohled a hračičkovství, a právě proto nenudí. Nelze říct, že by šlo jen o další zvukové čaroděje, MGMT jsou jednoznačně písničkoví, umí složit obstojné melodie a nakonec ani není tak překvapivé, že už je vydává velká firma. Snad to svědčí o tom, že i dnes panuje velký zájem o ne zcela banální pop skupiny.