Sharon Jonesová se proslavila netypicky až po padesátce, zpěvačku si totiž oblíbila o třicet let mladší hvězda Amy Winehousová. Napadlo ji, že použije její kapelu Dap-Kings v některých skladbách slavného alba Back to Black.

A Jonesovoá šla nahoru. O desce 100 Days and 100 Nights se pak psalo v superlativech po celém světě a prodejnost se zvedla několinásobně, takový úspěch je ovšem těžké zopakovat.

Zpěv a zvuk excelentní, skladbám však chybí průraznost 

Jako zpěvačce jí ani na novince nejde prakticky nic vytknout, její hlas má kouzelnou patinu a je dost hluboko posazený, aby se rhytm and bluesový feeling pořádně vybarvil. Lehce zastřený sexy zpěv překypuje emocemi, navíc výborně improvizuje a na rozdíl od mnoha mladých zpěvaček přitom dokáže odhadnout moment, kde už je třeba ubrat.

Přísně vychytaný retro zvuk se s dechovými riffy a dusavými rytmy skutečně blíží kultovním deskám ze studia Stax, přesto chytlavosti archívních hitů Mavis Staplesové dosahuje jen částečně. Navíc devadesát procent desky tvoří balady, chybí tu strhující ataky basy a bicích, kterými oplývala minulá alba.

Celkové hodnocení: 70 %