Článek
Těmito slovy jsem v červnu 1991 předznamenával rozhovor, který při své první návštěvě Československa vrchní záhadolog poskytl našemu listu jako prvnímu médiu.
Mezitím se sice svět stačil pronikavě změnit, avšak na muži, jenž mimochodem minulý a tento týden „přistál“ v Brně a Jihlavě na přednáškách a 14. dubna oslavil stěží uvěřitelných 75 let, se čas nijak nepodepsal. Vysmívaný i uctívaný, dál urputně bádá, cestuje a píše. Vědci jeho knihy dál odmítají, čtenáři je stejně náruživě milují.
S oponenty jsem ochoten přít se hodiny
Pouhopouzí dva autoři se mohou pochlubit tím, že v německy hovořících zemích prodali víc než tři milióny výtisků své prvotiny. První byl Erich Maria Remarque románem Na západní frontě klid, kde vystihl pocity miliónů mladých Němců, kteří prožili krveprolití první světové války v zákopech.
V roce 1968 vybuchla čtenářská bomba. Poté, co ho asi dvacet vydavatelství odmítlo, Däniken nakonec uspěl a Vzpomínky na budoucnost dobyly svět. Tvrdí v nich, že bohové všech náboženství nebyli ve skutečnosti nikdo jiný než mimozemšťané na návštěvě Země.
Kdo vyškrábal do kamenitého podloží na peruánské planině Nazca 70 obřích kreseb zvířat, lidí a geometrických obrazců? Däniken tvrdí, že mimozemšťané.
Na modré planetě zanechali stopy – kovovou sekyru v geologických vrstvách starých 23 miliónů let, vyobrazení kosmické lodi z doby biblického Izraele, pradávné kresby v saharských skalách představující tvory ve skafandrech či jedenáct tisíc let staré mapy s podrobnostmi, které dnes umíme zachytit jen z letadel či satelitů. Lidstvo podle něho vděčí za svou inteligenci genetické manipulaci a poslům z hvězd a všechny starověké mýty i příběhy včetně bible jejich pobyt potvrzují.
Na začátku byly pochybnosti o bibli
Jak vlastně začala cesta neúnavného provokatéra a bořitele mýtů, nad jehož hypotézami se vědci zděšeně chytají za hlavu a jehož knihy čtenáři nadšeně hltají?
Vychovala ho přísně katolická rodina a šest let prožil na jezuitské internátní škole ve Freiburgu. Překládali tam bibli z latiny a z řečtiny do němčiny.
„Jako malý chlapec jsem v sobě nosil představu o jedinečném bohu. Takový všemocný bůh by měl být všudypřítomný. Ale ouha, v biblických textech se píše o vozidlech, s dávkou fantazie i o vznášedlech. Divné, že? Anebo si vezměte pasáže ze začátku Genesis: ,Ale boží synové věděli, že dcery lidí krásné byly a brali si za ženy ty, které chtěli‘…
Bylo mi šestnáct a v hlavě jsem měl zmatek: to je mi novinka. Bůh měl syny. A ejhle, synové se chovají docela pozemsky – milují sličné dívky a mají vkus. Vybírají si… A moje dosavadní víra začala tát jako jarní sníh na alpských stráních,“ vracel se pamětí.
Piktogramy nalezené na kamenech v americkém Utahu podle Dänikena symbolizují kosmonauty, nejvíce postava vlevo.
Čtenáři a diváci filmů natočených podle jeho knih se okamžitě rozdělili na dva tábory – a tak to zůstalo až dodnes. Jedni ho velebí jako odvážnou světovou autoritu v oboru archeologie, antropologie a mimozemských civilizací.
Druzí mu vyčítají, že si z lidí tropí blázny – že nerespektuje poznatky vědy, nepřizpůsobuje hypotézy důkazům, ale naopak důkazy hypotézám. Před kritiky, kteří do něho vytrvale bušili a ostatně tlučou dodnes, se nikdy neskrýval ani jimi nepohrdal. A to navzdory tomu, že jen málokterý autor se mohl a může spolehnout na tolik zpochybňovačů jako on.
Autor, který prodal úplně nejvíc knih v žánru literatury faktu, miluje boj. „Čestné, férové střetnutí argumentů, rozumu, schopnosti přesvědčovat. S oponenty jsem ochoten přít se hodiny. Dokonce se ze svých protivníků raduji. Netajím se tím, co si myslím, a oni to vědí. Dokonce jsem naviklal a položil nejednoho teologa i evolučního teoretika,“ svěřil se našemu listu.
EdV už kouří cigarety jen do půlky
EdV, jak mu důvěrně jeho stoupenci říkají, přiznává, že „mladý“ Däniken se od toho dnešního liší. „Dnes jsem dost starý a možná i zmoudřelý na to, abych připustil, že rané knihy vyznívaly až příliš provokativně a občas jsem sáhl i po povrchní, plošné argumentaci.
Během posledních let se mi naskytla možnost přednášet i vést semináře na některých předních univerzitách. Kritika na mne teď působí ne jako kulka ostřelovače, ale jako korektiv. Takže teď před vámi nesedí domýšlivý, neústupný autor,“ podotkl.
Nezapírá, že se občas pořádně sekl: „I ve Vzpomínkách na budoucnost se objevují chyby. Například jsem psal o železném sloupu v Indii, o němž se vyprávělo, že celá staletí nerezivěl. Stál jsem před ním a přesvědčil se o tom. Domníval jsem se, že jde o slitinu zhotovenou mimozemšťany. A najednou začal rezivět.“
Navzdory nesmírnému vytížení nezapomíná na rodinu. S manželkou, se kterou žije už 38 let, si dvojnásobný dědeček užívá klidu a pohody ve švýcarské horské vesnici Beatenberg, úhledné jako z kýčovité pohlednice. Považuje ji za nejkrásnější na světě.
V jednom je přece jenom jiný. Dříve chodil spát k ránu, vstával po poledni. Dopřával si tabák. „To ano, ale jen po obědě. A kouřím hodně, spíš hulím jako fabrika. Na to, abych si odvykal, jsem už příliš starý,“ svěřil se v roce 1991.
Erich von Däniken
- Narodil se 14. dubna 1935 ve švýcarském Zollfingenu.
- Je považován za zakladatele tzv. spekulativní archeologie a patří k nejproslulejším a nejčtenějším světovým autorům literatury faktu.
- Nejslavnější dílo je Vzpomínky na budoucnost, v němž se na základě archeologických nálezů snaží dokázat, že Zemi v minulosti navštěvovali mimozemšťané a zanechali o tom stopy.
- Jeho knihy vyšly ve 32 jazycích v celkovém nákladu 63 miliónů výtisků.
- Na mnoha vzrušujících příbězích dokládá, jak oficiální úřady velkých států bojkotují seriózní výzkum těchto mimozemských návštěv a stop, které po sobě zanechaly.
- Na bývalém vojenském letišti ve švýcarském Interlakenu vybudoval za 86 miliónů švýcarských franků (1,5 mld. korun) Mystery Park – areál se sedmi pavilóny záhad.
Dnes přece jen ubral. „Každou cigaretu vykouřím jenom do půlky. Nešlukuji a vydechnutý kouř znovu vdechuji nosem: Dvojí filtrování je zdravější,“ směje se.
