Prase je takřka neznámý text, který Václav Havel nezařadil ani do svých sebraných spisů. Morávek jej objevil, když pracoval na fresce Cirkus Havel aneb My všichni jsme Láďa, která propojuje všechny Havlovy hry.

Text je z dob disentu a ukazuje ostrý kontrast mezi tím, jak na Havla nazírali zvenčí, a s čím se disent musel v osmdesátých letech potýkat. Jde o jeden z nejtvrdších pohledů na českou mentalitu, na onu snahu utrhnout si, co lze, ale nevystavit se riziku, týt z disentu, který dostával peníze ze Západu a přitom se s ním nezaplést.

Konfrontace pohledů 

Anglický novinář se chce od Havla dozvědět, jak se dívá na Gorbačova, který pro západ reprezentuje oteplování a naděj. Když ale Havla doprovází v jeho strastiplné pouti  na níž shání prase, je konfrontován s malostí českých lidí.

Havel se pokouší na Hrádečku zorganizovat zabijačku, což byl dobrý důvod pro sezvání disidentů. Zabijačka v tomto případě zastupuje obligátní svatby, které umožňovaly zakázaným kapelám si zahrát. Potřebuje ale sehnat prase.

Ale kdo by prodal Havlovi prase. Vždyť je to chartista a jen vyslovení tohoto slova změní hlučnou hospodu v místnost, kde bylo slyšet upadnout špendlík. Všichni ale vědí, že Havel je ochoten za prase dobře zaplatit, a tak prase slibují a zase odříkají, posílají ho od čerta k ďáblu a přitom šroubují cenu na více než desetinásobek původní.

Morávek přitom v inscenaci využil zpěvů z Prodané nevěsty, leitmotivem je Proč bychom se netěšili. V typických krojích vystupující členové sebraného sboru Hlubina tak nabízejí zobecnění. Už to není jen střetnutí disidenta a vyčůraných obyvatel jedné vesnice, je to ukázka obecné vyčůranosti celého národa. Havel a Morávek mu dokázali nastavit zrcadlo, které ukazuje jeho náturu, neboť groteskně zdůrazňuje vlastnosti, s nimiž se nikdo nechlubí.

Prase aneb Václav Havel´s hunt for a pig
Divadlo Husa na Provázku/ sbor Hlubina
Režie: Vladimír Morávek

Celkové hodnocení: 75%