Radiohead totiž bohužel také patří mezi skupiny, jejichž koncertní šňůry se s nepříjemně železnou pravidelností vyhýbají českým pódiím. Na čtvrtečním koncertě v podzemní berlínské Aréně byla proto v publiku slyšet čeština, slovenština i polština.

Nadčasoví Radiohead

Pětice muzikantů se těší renomé skupiny, jež si kráčí vlastní cestou, nebojí se experimentovat a nesklouzává k účelové podbízivosti či přizpůsobování se aktuálním trendům.

Do berlínského vystoupení vměstnala snad vše: místy až hendrixovsky divoké drásání kytar, prostou písňovou melancholii i futuristické hrátky se samplováním v reálném čase a elektronickými efekty.

Maličký král večera Thom Yorke střídal klavír s kytarami a bezchybným pěveckým výkonem rozezpívával zhruba patnáctitisícový dav, který si nakonec vynutil i druhý přídavek.

Radiohead naživo jasně potvrdili, že dokáží být současně vysoce moderní i zcela nadčasoví.

Jejich skladby jsou mnohdy smutné až depresivní a v textech se často objevují pojmy úzkost či beznaděj, nicméně právě v tomto realistickém nahlížení na lidské emoce tkví jejich síla. Dokáží posluchače zasáhnout, a proto jsou mu blízcí.

Nahrávky v kontinuitě

Také jejich letošní album Hail To The Thief je opět skvělou ukázkou všestrannosti skupiny. Obsahuje utrápené klavírní balady, takřka folkové popěvky, energické kytarové songy i odvážné elektronické výstřelky, vždy však s nezaměnitelným puncem Radiohead.

Deskou, jež plynule navazuje na předchozí dvojici alb Amnesiac a Kid A, posluchače provází silné melodie podbarvené charakteristickým procítěným vokálem Thoma Yorkeho.