Název spolku byl BBTŠ (Banda buřičů týraných školou), pokud by došlo k "průvalu" díky dublerům, k zatýkání a k mučení, tak bychom tvrdili, že to znamená: Buď bystrým turistou školy (aspoň první minutu).

Tajné spolky

Tajné heslo znělo: Kalimantan. Tajnost organizace spočívala především v tom, že jsme u sebe museli nosit tajné průkazky, kde všechny výše uvedené skutečnosti byly zapsány, a že ve škole, třeba na záchodě, jsme se k sobě nesměli znát (a to ani tajnou posunčinou - byli jsme totiž opravdu tajnější než zednáři), protože by naše tajemství mohlo být prozrazeno.

Taky jsme pozorovali ze střechy rozestavěného domu polské vojáky, kteří okupovali sokolovnu (bylo to na začátku září 1968) a podle doktorů trpěli úplavicí. To slovo se nám líbilo a pořád jsme ho chtěli nějak zapojit do naší tajné činnosti.

Jářku - bývaly to nebezpečné situace. Od té doby jsem už členem žádné tajné organizace nebyl, protože je to vyčerpávající, nekončící činnost, kterou mohou řádně vykonávat jen psychicky odolní jedinci, což já nejsem, neboť občas (skoro každý den) tápu a hlavně mám snížený práh bolesti: stačí, abych viděl injekční stříkačku pohybující se v mém koridoru a hned těch mých 10 kilo (a metrák k tomu) zneužívá přitažlivost Země.

O to více však problematiku tajných organizací sleduji. Jaroslav Velinský čili Kapitán Kid dokázal nemožné - doplnil stínadelskou historii čtvrtým dílem (Poslední tajemství Jana T.) a provedl to takovým způsobem, že mohu pouze smeknout pomyslný klobouk (chodím prostovlasý).

Od Foglara nerozeznatelná forma obsahuje však revoluční obsah: nejenže se ze Široka stal učitel Karel Nekola a na scéně se objevil bratříček ježka v kleci, ale Velinský (při zachování reálií roku 1933) jakoby vložil do textu symbolické ozvuky všech budoucích důležitých zvratů (1948, 1968, 1989).

Nebudu prozrazovat konec, řeknu jen málo: ženský element se přihlásil o svá práva. Bylo poledne; zase uslyšeli hlahol stínadelských zvonů, ale tentokrát už se v něm neozývalo, co dříve /.../ Tu si chlapci uvědomili, že dospěli...

http://www.sweb.cz/cmelakasvet.cz

Abych to mrazení v zádech z tajemna vyrovnal, nabízím neobyčejně něžné a laskavé stránky časopisu Čmelák a svět, který vydává ve Zbuzanech (v papírové i internetové podobě) Petr Motýl.

V redakci pracují např. Bledý Perleťovec, Brumbár nebo duchovní zápora Pan Autíčko. Podívej se na mapu! Ano? Kanáry, napravo Maroko a uprostřed špína za nehty, černá a mastná jako mazut. Na severu palačinky s medem a se smetanou a na jihu polárkový dort střižený na míru frakům tučňáků...