„To, že jsem v českém filmu dostal tak krásné herecké příležitosti, beru jako dar nebes ke svému stáří. Jsem tím poněkud zaskočený, nevím, jak jsem si to zasloužil,“ komentoval Huba svou hereckou účast ve filmech Musíme si pomáhat, Obsluhoval jsem anglického krále, Kawasakiho růže nebo 3 sezóny v pekle.

O své budoucnosti v českém filmu se ale vyjadřuje opatrně, s obavou, aby v Čechách nebylo „přehubováno“. „Když za jeden rok natočíte tři filmy, je to velké štěstí, ale člověk se musí zase vrátit na zem. Není dobré, když přijme každou nabídku a pracuje, i když necítí přetlak.“

Na dotaz k slovenskému filmu uvedl: „Byl jsem svědkem velmi smutného období. Kdo ví, co se s naším filmem stalo, ten ví, a kdo neví, tak ať raději nechce vědět. Ale v posledních letech vstává jako Fénix z popela a už třepetá křidélky. Velkou zásluhu na tom má i vznik filmové fakulty v Bratislavě, i když se to neobešlo bez ironizujících reakcí.“

A dodal: „Nicméně, fakt, že slovenská kinematografie začíná získávat svou vlastní základnu, už zarezonoval i v zahraničí. A já chci doufat, že brzy vznikne i celovečerní film, který se tématem i způsobem zpracování dotkne kvality, která je potřebná k uvedení na festivalu.“