Vzbudil tím značnou pozornost a galerie se začaly absolventovi klasické malby na Akademii u profesora Zdeňka Berana otevírat. Už v cyklech Kabeláže (2007) a At The Same Time/Ve stejném čase (2009) se pokoušel rozklíčovat podstatu ubíhajících vteřin, minut a hodin, chtěl je uchopit a na svých plátnech navždy zastavit. V současné době se zajímá o černobílé fotografie, které vznikaly v polovině 19. století.

Martinec čerpá z minulosti

„Zaujala mě hlavně jejich atmosféra zachycující dávnou minulost, ze které čerpám. Staré fotografie mi umožňují cestovat v minulosti, proto některé z nich přemalovávám. Chci tím oživovat staré příběhy,“ říká Martinec, který tak posunuje fotografii zase o kus dál.

„Z historie fotky víme, že první fotografové hledali inspiraci i v malbě. Obrázky nevznikaly nahodile, fotografové zmáčkli spoušť až po precizní a promyšlené přípravě každého obrazu – jako malíři,“ přemýšlí.

Zmiňuje Julii Margaret Cameronovou (1815–1879), která na svých snímcích zachytila např. viktoriánskou dobu v Anglii: „Některé kompozice přebírala od členů malířské skupiny Preraphaelistů, s nimiž se osobně znala. Je velice zajímavé pozorovat jejich obrazy a srovnávat je s jejími komponovanými snímky – jako například Danteho Gabriela Rossettiho Beate Beatrix. Paradoxem je skutečnost, že se malíři po vynálezu fotografie jí nechávali inspirovat.“

Počátky vzniku daguerrotypie, předchůdce fotky

Jeden z jeho posledních portrétů vznikl náhodně: „V Paříži jsem spolupracoval s jedním americkým umělcem, fotografem Quinnem Jacobsonem. Dělal workshop, a tak jsem se za ním přijel podívat. Vytvořil jsem tam svou první daguerrotypii, předchůdce fotky.“

Tato technologie zapadá do jeho uměleckého konceptu práce s historií. Na fotoportrétu, který se chystá rovněž přemalovat, je jeho přítelkyně Zuzana: „Má neuvěřitelný výraz, řekl bych, že se tam mísí dva světy – dnešní a zároveň začátek 19. století.“