Proč jste začal na svých koncertech vedle tradičních slováckých písní a zhudebněných básní Jana Skácela uvádět i středověké písně?

Není to zase až taková novinka, již na albu Ozvěny duše z roku 1994 máme zařazeny středověké vagantské písně. Myslím, že je dobré nejen vědět, že jsme odněkud a objevovat své kořeny, nejen to, že žijeme dnes a zabývat se zhudebněním současných básníků, ale zjistit i to, že cosi bylo už před námi. Proto se programově zabýváme výlety do historie. To vše do naší dramaturgie patří a v jistém smyslu to napomáhá našemu putování mezi žánry.

S Hradišťanem vystupujete více na folkových festivalech než na těch věnované klasické hudbě. Jak se vám na nich hraje?

Na folkových akcích je publikum určitě jiné, spontánnější, není tak těžké jej přinutit ke spoluúčasti zpěvem či tancem. Na druhou stranu, přehnané divácké reakce bez většího pochopení programu moc nemiluji. Mám rád publikum, které jde s hudbou a citlivě reaguje. Pak je celkem jedno, jak je oblečeno. A i když třeba v Krumlově bylo ve večerních robách, což zejména pro dámy muselo být v chladu náročné, reagovalo fantasticky. Bylo znát, že naši hudbu zná a má ji rádo, což se projevilo i při přídavcích.

Co říkáte dnešní konjunktuře etnické hudby, tedy hudby, kterou jste vždy hrával?

Etno či worldmusic, jak se dnes říká, není nic jiného než návrat ke kořenům. Jde o vyjádření snahy zařadit se a uvědomit si, že každý jsme odněkud. Je to určitá reakce na globalizační tendence a tlak světové pop music. Zažil jsem jednu komickou situaci s nahořklou příchutí, když jsem nedávno v Mexiku pozoroval skupinu mladých Indiánů, jak se učí moderním diskotancům, tedy hudbě, která je jim naprosto cizí. Vypadali dost legračně. Myslím, že je dobré znát kořeny své vlastní kultury, vážit si jí a vycházet z ní. Otázkou je, co bude, až budou vymeteny poslední zbytky originálních národních kultur na celé planetě.

Čím to, že na vaši tvorbu má stále takový vliv jižní Morava?

Snad existuje určitý genius loci tohoto kraje. Sám si tak trochu pěstuji představu Velké Moravy, ve Starém Městě mám všude kolem velkomoravské památky doslova na dosah. Napsal jsem před časem chorál na staroslověnský text, který je připisován svatým Cyrilovi a Metodějovi. Ale jsou tu i jiné inspirace - Velehrad, Buchlov, Buchlovice, bohatá historie Uherského Hradiště, Uherského Brodu, ale také přírodní krásy Dolnomoravského úvalu.