Oproti řadě svých konkurentů měli P.O.D. jednu výhodu - stylový záběr čtveřice byl přece jen širší, nepředstavovali jen další generaci crossoveru, spojující odsekávané hard core s valivým thrashem a rapovým poštěkáváním zpěváků, které okořenila trochou hip hopového DJingu a špetkou industriální elektroniky. Nebáli se ohlédnout do hardrockové minulosti žánru, ale především dokázali šikovně používat ve své tvorbě prvky reggae. Tyto zkušenosti zúročili na aktuálním albu.

Typické atributy žánru na něm sice nechybějí, v tvrdších skladbách, jako je třeba hned úvodní Wildfire, sice sází čtveřice ze San Diega na kombinaci důrazných riffů zkreslených kytar a výrazných refrénů, ale nevyhýbá se ani jemnějším lyrickým pasážím, které v Find My Way dobře kontrastují s hutným valivým soundem kytar. Nechybí ani prvky reggae, které se objevují nejen Execute The Sounds, ale také v The Reasons. Závěrečný Eternal pak posluchače zavání do sfér psychedelie, nad až folkovým motivem doprovodné kytara se vrství až kosmické zvuky. Vliv Lez Zeppelin se nedá popřít, což je ostatně patrné i obalu, kde se objevují podobné runové znaky, jako na bezejmenném čtvrtém albu nejslavnějším hardrockové skupiny světa.

Payable On Death není sice tak nabité hity jako Satellite, je však celkově vyrovnanější a ucelenější. Ukazuje, že P.O.D. budou patřit ke kapelám, které sice nu-metalová vlna vynesla na vrchol, ale zůstanou na scéně i poté, co opadla.

P.O.D.: Payable On Death

Warner Music 47:42