I když je světovou kritikou považován za nástupce krajana Rolanda Villazóna, lze ho spíše připodobnit jinému Mexičanovi, Ramónu Vargasovi.

Jako on je hlasově mezi hrdinským a lyrickým tenorem s jistými výškami, přičemž v jeho repertoáru převažovaly hlavně lyrické role.

Repertoárově se opíral o italské (Puccini, Verdi, Donizetti) a francouzské (Gounod) skladatele, ve druhé polovině došlo i na španělské zarzuely, což má společné se svým učitelem Plácidem Domingem.

Vrcholem první části byla scéna z Bohémy

Vrcholem první části koncertu byla scéna z Bohémy z 1. dějství – setkání s Mimi, kterou s Lomelim zpívala sopranistka Eva Hornyáková, nový objev slovenské opery.

Po áriích z Fausta a Markétky (i zde velice mile překvapila Hornyáková) se koncert přehoupl do lehčí části s líbivými melodiemi ze zarzuel doprovázených Lomeliho slovními dějovými odbočkami.

Ovace stojícího publika odměnil pěvec vrcholem – árií Nessun dorma z Turandot. Doprovázející orchestr sice nijak nezazářil, ale i přes menší minely podal slušný výkon.

Celkové hodnocení: 80 %