Hlavní obsah

Atmosférická sci-fi Moon zaujme emocemi, i když příběh pokulhává

Novinky, Stanislav Dvořák

Britský sci-fi film Moon Duncana Jonese se řadí k temné klaustrofobní škole, kterou kdysi definoval Vetřelec. Nesází na ohromující počítačové triky, ale na kvalitní herce a depresivní atmosféru. Bohužel má i řadu slabin.

Článek

Chlapík jménem Sam pracuje na Měsíci jako těžař rudy, která obstarává 70 % energetických potřeb Země. Na stanici je úplně sám, komunikuje jen s robotem (hlas Kevina Spaceyho) a občas si poslechne videovzkazy od manželky. Nikdo ho nenavštěvuje, on sám základnu opouští jednou za čas, když je třeba naložit a vystřelit náklad rudy domů.

Chybička se vloudí, když najde muže, který mu je neuvěřitelně podobný. Po úvodních hádkách, kdo je klon a kdo pravý, se musí spojit, aby odhalili spiknutí šéfů těžařské firmy.

Na filmu Moon je vidět, že nepatřil k nejdražším, ale civilně zpracované prostředí přesto lahodí oku. Stísněné ubíjející prostory a záběry vzdálené Země spolu s mrazivou nemelodickou hudbou docela fungují a Sam Rockwell jako astronaut hraje na 100 %. Velmi věrohodně vystihnul utrpení osamělého člověka, který si není jistý, jestli se nezbláznil, a nemůže věřit tomu, co vidí a slyší.

Moon mohl být výbornou sci-fi povídkou na patnáct stránek, ale jako celovečerní film místy skřípe. Scénář má několik problémů - zaprvé hlavní záhadu vyzradí v půlce, takže napínavý zrovna dvakrát není, zadruhé si moc nelámal hlavu s logikou a čiší z něj vykonstruovanost.

Jestliže záhadná ruda zásobuje většinu Země energií, jak je možné, že tam není těžařů mnohem víc? Proč těžbu tak strategické suroviny nekontroluje nějaký úřad? Dovedete si představit, že by do firmy, která je prakticky zodpovědná za celý osud civilizace, nikdo neposílal kontroly? A jak se může vyplatit pěstovat klony, když je na základně potřeba jen jeden zaměstnanec? To už autor příběhu nevysvětluje, protože to vysvětlit nejde.

Celkové hodnocení: 65 %

Reklama

Výběr článků

Načítám