Na jihlavském gymnáziu Hoffmann jako mladíček propadl v šesti předmětech a musel ze školy odejít. „Jistý pocit méněcennosti mne už nikdy neopustil,“ tvrdí ve vzpomínkách.

Spásou se pro něj stalo studium stavitelství na průmyslovce v Brně, kde zaujal svým talentem. Jeho další cesta pak vedla na Akademii výtvarných umění do Vídně a v Rakousku natrvalo zakotvil. Živě napsané memoáry jsou i upomínkou na počátky spolku Vídeňská secese, který Hoffmann zakládal s Klimtem, Wagnerem a Olbrichtem, a také dějinami uměleckých dílen Wiener Werkstätte, které začaly jako rukodělná výroba v upraveném bytě v chudé čtvrti.

Kniha vychází jako originální průvodce nové galerijní expozice Hoffmannova díla v jeho rodném domě v Brtnici. Zde vystavená kolekce je torzem autorovy vlastní sbírky, kterou si budoval jako archív celoživotní tvorby i jako zdroj další inspirace.

K jeho nejslavnějším dílům patří secesní a modernistický palác Adolfa Stocleta v Bruselu (1905–1911), který byl nedávno zapsán na seznam kulturních památek UNESCO.