Picasso zřejmě žádný papír, který se mu dostal do rukou a jenž se ho nějakým způsobem týkal. Ve vitrínách je tedy možné vidět všechno možné včetně lístků z metra, vstupenek do kina nebo losů. Papírek s pokynem šoférovi, aby vypustil vodu z radiátorů, vedle přísahy lásky s Olgou Chochlovovou z roku 1918. "Kdo tuto smlouvu poruší, bude odsouzen k smrti," praví se v ní.

Vystaveny jsou tisíce dopisů od nejznámějších osobností kultury 20. století i od anonymních obdivovatelů. Jsou tu i ty méně četné (přesně 187) od odpůrců, protože ani ty Picasso nevyhazoval. "Z vaší odporné malby se zvedá žaludek," píší mu někdy ve 40. letech žáci elitní francouzské školy politických věd.

Na jedné ze stovek navštívenek mu básník Robert Desnos píše, že za ním přišel, aby mu "pogratuloval k hanebnému článku toho vola Vlamincka" (myšlen další velký malíř Maurice de Vlaminck). Narození syna Paula v roce 1921 je odbyto čmáranicí v notýsku "Paul Picasso narozen ve 21 hodin, 6 liber a 80 gramů".

Vystaveny jsou také písemnosti dokumentující sepětí Picassa s komunistickou stranou - exempláře francouzského komunistického listu l'Humanité, stranická legitimace, známé holubice míru - nebo vztahující se ke španělské válce.

Exponáty byly vybrány z dokumentů, které Picassova rodina po jeho smrti v roce 1973 předala státu. Bylo jich plných sto beden.

Toto až obludné množství navozuje otázku, proč Picasso všechny svoje písemnosti schraňoval. Odpověď dává jeden jeho citát z roku 1969, který si lze na výstavě přečíst: "Nepochybně bude jednou existovat věda, která se bude možná jmenovat 'věda o člověku'. Často na tu vědu myslím, a proto chci zanechat co nejúplnější dokumentaci."