Brazilec Coelho si získal srdce čtenářů Alchymistou, příběhem hledání osobní cesty za pomoci skrytých lidských sil, navzdory okolí i vlastním slabostem. Od doby jejího vydání uplynulo patnáct let a přibylo dalších osm románů. Coelho se mezitím rozhodl, že se bude cílevědomě přibližovat rozrůstající obci čtenářů a společná čtenářská dostaveníčka co nejméně komplikovat. Poutník, nedějový autobiografický průvodce iniciační Svatojakubskou poutí, nebo Pátá hora, bolestivý příběh biblického proroka Eliáše, se tak zdají být pro svou vnější neatraktivitu minulostí (alespoň prozatím). Ve své snaze jít masovému čtenáři naproti se Coelho nejdál dostal právě v Jedenácti minutách.

Kniha má dvě části

Děj knihy lze rozdělit na dvě nerovnoměrně dlouhé části. V té první se seznamujeme s Marií, mladou prodavačkou látek z brazilského maloměsta, která se na své první cestě do Rio de Janeira setká s mužem, jenž jí nabídne práci tanečnice samby ve Švýcarsku. Maria se dostává do Ženevy, ale místo vysněné velké budoucnosti se střetává s tvrdými, vykořisťovatelskými podmínkami, které v tanečním klubu vládnou. Když ho opustí, začnou jí docházet peníze a poprvé v životě si nechá za sex zaplatit. Ocitá se náhle na prahu světa, který pro ni překvapivě není tak nepřijatelný, jak si mohla myslet.

Hrdinka z papíru v kašírovaném světě

Navzdory těmto kontroverzním okolnostem nás nemíní laskavý autor nijak zneklidňovat, Marii hned od počátku umísťuje do jednoho z nejluxusnějších podniků svého druhu ve městě, její klientela je vybraná a chování všech k ní uctivé. Jako by Coelho celé toto prostředí pro svou hrdinku předem sterilizoval.

Ona sama, nebýt jejího profesního prohřešku, by se pak mohla klidně ocitnout na nástěnce cti jakékoliv mládežnické organizace. Je cílevědomá, studuje psychologii, jazyky, za vydělané peníze chce koupit farmu pro sebe a rodiče, netrpí únavou ani podrážděností. A když se pak na scéně objeví princ - bohatý a úspěšný malíř - který se jí rozhodne ze světa hříchu vyvést, nezbývá, než nad tímto nenápaditě jednoduchým příběhem zamáčknout slzu. Zapláčou však i milovníci coelhovské spirituality, jejich guru je tentokrát neuspokojí.

Sexuální drama v závěru

Teprve v poslední čtvrtině knížky rozehraje v duši hrdinky přece jen poněkud dramatičtější střet mezi dvojím pojetím sexu. Tím, jehož rozkoš plyne z bolesti, a tím, který čerpá z touhy a lásky. Malíř Ralf pomáhá Marii tím, že ji alespoň zhruba zasvěcuje do japonského duchovního cvičení Šugen-do, načež následuje téměř instruktážní popis milování, včetně výkladu o funkci bodu G, který vrcholí opakovaným happyendovým orgasmem.

Ve srovnání s jiným, devět let starým, Coelhovým milostným příběhem U řeky Piedra jsem usedla a plakala, o lidech, jejichž lásku kříží jejich víra a zkušenosti, není Jedenáct minut víc než barvotiskovou lovestory. Doufejme, že si Coelho vybral jen svých jedenáct minut oddechového času.

Paulo Coelho: Jedenáct minut
Přeložila Lada Weissová, vydalo Argo, 200 stran