Pořadatelé sice po svém loňském odchodu z Veletržního paláce do brněnského Domu umění oznámili, že kvůli návratu do Prahy jednají s mecenáškou Medou Mládkovou a Muzeem Kampa, ale namísto něj se spojili s nejnovější pražskou galerií Futura.

"Paní Mládková nám po povodňových opravách bohužel nemohla pro výstavu finalistů poskytnout prostory, které původně zamýšlela, a proto jsme hledali náhradní. Spojení s Futurou má i své opodstatnění. Vždyť je to galerie, která se bude zabývat výhradně současným uměním," uvedl tajemník pořádající společnosti J. Chalupeckého Dan Merta.

Laureát bude vystavovat na Kampě

Nicméně v Muzeu Kampa bude vystavovat příští rok v létě alespoň jeden z pětice umělců - laureát ceny, který získá šestitýdenní stipendijní pobyt v New Yorku a peníze na realizaci výstavy nebo katalogu,. Cenu by mu měl jako obvykle předat Václav Havel, který ji v roce 1990 založil společně s Theodorem Pištěkem a Jiřím Kolářem.

Profily finalistů

Patrně nejznámějšími z pětice letošních finalistů jsou Ján Mančuška a Krištof Kintera. Mančuška vystavoval na přehlídce současného umění Manifesta 4 ve Frankfurtu nad Mohanem a v současné době pobývá na stipendiích v New Yorku a v Berlíně, Kintera zase pobývá na ročním stipendiu v Amsterdamu, které získal od Rijksakademie.

Oba těší nominace do finále především kvůli tomu, že mají šanci realizovat výstavu. "Když člověk žije v zemi, kde skoro neexistuje trh se současným uměním, je věčně v mínusu. V poslední době proto už většinu svých projektů jen promýšlím a realizuji je pouze, když mám šanci je vystavit," přiznává Mančuška. Ve Futuře vytvořil stěnu z dřevotřískové desky, do níž vyřezal text.

"Jsme tu všichni kvůli prachům! Já tedy můžu vystavit, jen co mám na skladě," směje se Kintera. Měl v něm sochu Potatomana, což je figura z metalizovaných brambor, které vyrábějí elektřinu, a také mluvící igelitky, z nichž se ozývá filozofování nakoupených potravin.

Jedinou ženou mezi vybranými je letos Michaela Thelenová, konceptuální fotografka, která pochází z okruh ústecké Galerie Emila Filly. Konceptuální přístup je typický i pro malíře Jana Šerýcha. Používá sice geometrický jazyk a abstraktní znaky, ale jeho plátna vyznívají spíše ironicky.

Humor je typický i pro Michala Pěchoučka, malíře-vypravěče, který dosud vytvářel hlavně fotoromány, obrazové novely a videa. Od konceptuálního přístupu se ale právě odklání: jeho obrazy vystavené ve Futuře jsou snad nejblíž klasické malbě a jeho videa, pro která byly typické krátké, zastavované sekvence, najednou běží plynule jako kterýkoli film. "Právě řeším, jak dál malovat a jak točit, takže ty věci jsou opravdu aktuální," řekl Pěchouček a dodal, že účast ve finále pro něj taky znamená hlavně možnost udělat si výstavu: "Žádná velká sláva ani bohatství z toho určitě neplyne."

Mezinárodní porota

Společnost Jindřicha Chalupeckého se před dvěma lety rozhodla pomoci ceně k větší prestiži a změnila proto její stanovy: z domácí poroty udělala mezinárodní a rozhodla, že umělce bude nominovat patnáct předních historiků umění.

Pětičlenné porotě od loňska předsedá kurátorka The Brooklyn Museum of Art a pravnučka T. G. Masaryka Charlotta Kotiková a zasedají v ní profesorka Kunst Akademie v Düsseldorfu  Magdalena Jetelová, ředitel Ikon Gallery v Birminghamu Jonathan Watkins, historik umění Jiří Ševčík z pražské akademie, sochař Jiří Příhoda, lauerát této ceny za rok 1997 a slovenský historik umění Vladimír Beskid.

Příští, jubilejní patnáctý ročník, se bude opět konat v brněnském Domě umění. Praha a Brno se bude napříště pravidelně střídat.