Článek
Filmu se daří udržovat mimořádné napětí a vizuálně je působivý, i když i v tomto ohledu málo originální (pohledy skrz zaměřovače, vojenská poezie padající nábojnice ve zpomaleném záběru, kvalitně natočené výbuchy). Spojení quasidokumentárního stylu se zpomalenými "uměleckými" vychutnávačkami je dost matoucí.
Také epizodický děj bez výraznějšího směřování kamkoliv film odlišuje od klasických válečných dramat a režisérka neusiluje o to, aby nám byli hlavní postavy sympatické. Chladný odstup se ale chvílemi ztrácí a divoká jízda napínavého příběhu se zpomaluje díky několika vcelku slušným psychologickým scénám.
Cathryn Bigelow Američany nijak neidealizuje a nestačí jí ani prosté konstatování, že válka je ošklivá. Soustředí se na to, jak Irák obyčejné americké vojáky drasticky mění zevnitř. Někteří se stávají na neustálém stresu závislými a pohrdají pak životem, vyzařují násilí a pouštějí se do nesmyslných akcí jako hlavní hrdina filmu pyrotechnik James.
Skutečný život nudí
Ten, když má možnost vrátit se domů k ženě, cítí jen nudu a prázdnotu. Aby poklidnému životu utekl, radši jde znovu nasadit život do války a před ženou předstírá, že to dělá pro vlast, která nutně potřebuje pyrotechniky.
Postavy se mohou zdát nezajímavé či ploché jen povrchnímu divákovi, protože se vše odehrává v náznacích. Jak James, tak jeho podřízený Sanborn jsou vykresleni věrohodně, každý z nich ovšem na extrémní stres reaguje odlišně. Zatímco Sanborn zůstává blíže realitě a pod vlivem války pochopí, že dítě, které nejdříve odmítal, je pro něj nejlepším smyslem života, vyšinutý seržant James už se k "normálu" nedokáže vrátit.