"Jak mám být dobrá, když je všechno tak drahé?", ptá se chudá prostitutka Šen Te, kterou její dobrota málem zničí a aby přežila, musí se občas vydávat za svého nemilosrdného bratrance Šuej Ta. Dramaturgie ND si vzala tuto větu jako aktuální motto nového nastudování Brechtovy hry. Jenže svět od konce 30. let značně zdrsněl a Brechtova sociální groteska působí dnes stejně naivně jako třeba revue VW.

Důraz na zábavu až estrádní

Režisér Martin Čičvák položil proto důraz na zábavnost Brechtova divadla a proměnil hru v nováckou estrádu, jejímž hlavním bavičem je David Prachař jakožto prodavač vody Wang. Prachař nehraje postavu, ale volně extemporuje Brechtův text, přičemž uplatňuje svůj talent pro bezprostřední komunikaci s diváky, mnohdy ovšem za cenu značně lacinou, který převedl už v Schwabově Faustovi v Boudě.

A tak, Brecht Nebrecht, osloví ze scény pana ředitele Dvořáka, ujistí diváky, že jim po tři a půlhodinovém představení metro opravdu neujede, šklebí se, svíjí a pitvoří, radost podívat. A publikum vděčně najede na duch novácké zábavy, jež převálcuje i méně veselé scény a myšlenky Brechtovy hry. Třeba trojice bohů stačí jen v první scéně naznačit téma ubohosti ortodoxní ideologie, pak už se po scéně plouží tři únavní a v rozverném duchu představení i nudní a nepatřiční staříci.

V pojetí se ztratila Winterová i sám Brecht

Kde nestačilo estrádní zcizení, pomohl skladatel (a hrající dirigent ) Petr Kofroň tím, že text zhusta proložil upravenou hudbou Paula Dessaua, komentující téměř každou repliku či akci ve stylu melodramu či cirkusového výstupu. Paradoxně tím přebrechtoval Brechta, který je natolik "zcizený", že se v něm vlastní téma hry a její smysl zcela utopí.

Jenže co v téhle grotesce, kde herci obtahují své postavy tlustými čarami nadsázky, s dobře a citlivě zahranou, jemnou, bezbrannou, něžnou a dívčí Šen Te Kateřiny Winterové (herečka si s ní ví rady lépe než s jejím drsnějším dvojníkem Šuej Ta), co s lyrickými tóny jejího seznámení s letcem Sunem (Saša Rašilov) či očekávaného mateřství?

Brecht ponechal Dobrému člověku otevřený konec - bozi mizejí zpátky v nebi a Šen Te zůstává se svými problémy opět sama. Čičvákova inscenace našla pointu: zacvičte si taj-či, to vás aspoň uklidní. A tak všichni herci na scéně vzorně cvičí, jak je to naučila Zora Jandová. Brecht by měl radost, jak to všechno pěkně dopadlo.

Estrádně pojatým Brechtem získalo Národní divadlo zábavný titul pro nenáročné publikum. Možná je to dobrý typ na "uvolněné" silvestrovské představení.