Nneku je těžké někam zařadit. Je a není to pop, je a není to world music. Své nigerijské kořeny nijak nezakrývá, ale zároveň je přehnaně nevnucuje, nechce být jen dalším folklórem, který bude objíždět ethno festivaly.

Její písničky jsou plné Afriky a zároveň supermoderního západního zvuku. Aranže snesou srovnání s kultovní Erykou Badu, Nneka je však o hodně drsnější a agresivnější ve zpěvu i zvuku. Každého asi napadne srovnání s Lauryn Hill, i když Nneka je podstatně méně hip-hopová.

Její pojetí popu je eklektické a současně až potrhle originální (spojit rap, akordeón, housle a samply ji nedělá problém). Nechybí odkazy ke ska, reggae a soulu 60./70. let, ostatně Boba Marleyho uvádí mezi svými největšími vzory.

S lehce zastřeným hlasem, účesem ála Macy Gray a svým klíčovým hamburským spolupracovníkem (DJ Farhot) už dokázala vzbudit pozornost v Německu, Anglii i v USA, ale hlavně naplnit své dvě desky velmi invenční, moderní hudbou se spoustou nápadů.

Audio zde

Celkové hodnocení: 80 %