Arnošt Lustig vydává knihu o vášnivé lásce v biblické zemi

Poprvé vyšla s vročením 1969, zanedlouho se však většina potištěných stránek změnila v papírovou kaši jako základ pro jiné tituly. Autor odsouzený za opuštění republiky s trestem tři a půl roku nepodmíněně neměl právo oslovovat tehdejší společnost stojící navíc neochvějně na arabské straně. Vydali ji v roce 1973 Škvorečtí v Torontu.

Příběh vášnivé lásky Danyho Polnauera k Magdě Wilderové, příslušnici rodící se izraelské armády, dnes potkal osud, o němž snil Milan Kundera v Nesmrtelné lehkosti bytí. Aby próza mohla působit už „jen“ jako literární dílo, nikoli svým aktuálním politickým poselstvím. Časový odstup to Miláčkovi zařídil a čtenáře pramálo zajímá, jak dopadne boj na život a na smrt v tehdy obleženém Jeruzalémě.

O to víc se soustředí na vztah Danyho s kolegou novinářem Many Lampelem, v nichž znalci Lustigova životopisu tuší jeho samého a pak přítele Ludvíka Aškenazyho, který opravdu s Čs. armádním sborem v SSSR došel z Buzuluku do Prahy. Kulky i dělostřelecké šrapnely vydávají stejný zvuk na ruských či ukrajinských pláních nebo vyprahlých svazích biblické země a tak jsou Lampelovy zkušenosti zaplatitelné jen trvajícím přátelstvím.

K bližšímu poznání láká i mladá Maďarka Magda, pomáhající v době holocaustu zachraňovat životy bližních kolem Budapešti a spatřující ve staronovém státě novou naději.

Dany se nemůže svého „miláčka“ nasytit, ale čtenář si uvědomí, že podesáté vyznaná láska nemá desetinásobnou literární sílu. Přesto je vztah působivý, protože teprve s odstupem času a s pomocí dopisů nahrazujících v době války vyprávění zamilovaných, poznává, jak si jsou oba blízcí a rozdílní zároveň. S každou stránkou přibývá na jejich obraze nová linka i barevný tón. Jakoby akvarel titulní stránky vystihoval i autorovu literární metodu.