Vydáváte záznam vašeho loňského koncertu v pražské Státní opeře, který se uskutečnil 12. listopadu a spolu s vámi na něm vystoupil Český národní symfonický orchestr a řada hostů. Proč vychází s ročním zpožděním?

Kodym: Je to hlavně proto, že všechny desky Lucie vyšly na podzim. Na jaře a v létě jezdíme na turné. My jsme původně vůbec neplánovali, že ten záznam vydáme. Potom se k nám ale začaly donášen různé názory, které se týkaly našeho vystoupení ve Státní opeře a některé byly naprosto klamné. Vzhledem k tomu, že naše poslední živé nahrávky vyšly před jedenácti lety a akustické hraní jsme absolvovali jen na nějakém křtu v roce 1996, rozhodli jsme se desku vydat. Navíc se nám podařilo s naší novou gramofirmou domluvit velmi dobrou cenu pro kupujícího. V minulosti jsme totiž měli problém, neboť nám ceny našich alb připadaly vysoké.

Vydáním alba Dobrá koczka, která nemlsá vám skončila smlouva u společnosti B&M Music. Když jste se pak rozešli s klávesistou Michalem Dvořákem, vaše vztahy s firmou ochladly a nedalo se očekávat, že spolu podepíšete další smlouvu. Nebyla právě neexistence vydavatelské firmy důvodem, proč album z opery vychází až nyní?

Koller: Měli jsme ze staré smlouvy povinnost nabídnout novou spolupráci B&M Music, respektive Universal Music, kteří je v srpnu ovládli. To jsme učinili, ale nedohodli jsme se. Rozhodli jsme se nakonec pro East Brother.

Universal Music ale ústy ředitele Filipa řekli, že vaše finanční požadavky byly příliš vysoké a proto smlouvu nepřijali.

P.B.Ch.: To je pravda, protože my jsme chtěli, aby Lucie v opeře stála 299 Kč a oni tvrdili, že musí stát nejméně 360 Kč. Na to jsme nechtěli přistoupit, protože si myslíme, že cédéčka jsou předražená. Nechceme firmy živit, chceme sloužit muzice. Nejlepší cesta byla dát se dohromady s lidmi, kteří to mají stejně. East Brother takoví jsou.

Kodym: Situace v gramofonovém průmyslu u nás není taková, aby gramofirmy mohly vydávat desky, které stojí mnohasetkorunové částky, z nichž budou živit desítky zaměstnanců a desítky služebních vozů. Nedá se pracovat s polovičním nasazením u kafíčka a prodávat desky draho. Nabízí se prostor pro malý okruh velmi schopných lidí, kteří pracují s plným nasazením.

Jak moc jste původní nahrávky ze Státní opery zvukově dodělávali ve studiu?

Koller: Máme za sebou bezmála čtrnáct dnů míchání a řazení písní vedle sebe, aby měla deska jednotný ráz. Práce ve studiu byla jiná než na normální desce a pokud se ptáte na to, jestli jsme nějaké nástroje dohrávali či přezpívávali vokální linky, jak se to dělává, ve dvou skladbách jsme opravovali má přeřeknutí. Jinak to jsou originální záznamy.

Co vám jako hudebníkům spojení se symfonickým orchestrem na dvou loňských koncertech v Bratislavě a v Praze dalo?

Koller: Spolupráce s někým, kdo hudbu cítí jinak než my, nás vždycky obohatí. Bavili jsme se vlastně stále o tomtéž, ale každý k tomu přistupoval jinak. Velice inspirativní byla akustika prostorů, v nichž jsme hráli. Nepotřebovali jsme velkou aparaturu, jako při koncertech, tu sílu nahrazovala právě akustika. Mně osobně také nadchly sólové výkony našich hostů.

P.B.Ch.: Když jsem poprvé slyšel ve Slovenském národním divadle nové aranže skladeb, říkal jsem si, že je to na hranici geniality, včetně toho vzájemného propojení.

Budou aranže skladeb z alba stejné na turné, které k albu Lucie v opeře chystáte na květen příštího roku?

Kodym: Do určité míry ano, ale všechno teprve vzniká. My bychom hlavně chtěli naše spojení se symfonickým orchestrem zpřístupnit více lidem, než jen těm čtrnácti stům, kteří se vešli do Státní opery. Na turné s námi pojede velký symfonický orchestr, který s námi bude hrát všechny skladby, dívčí sbor a my budeme hrát elektricky. V opeře jsme hráli akusticky.