Tentokrát v programu nechyběl ani česko-slovenský film Miry Formai Lištičky. Nebyl sice hodnocen jako dílo převratné či formálně zvládnuté, nicméně jde o jeden z mála titulů z našeho teritoria, v němž jde o něco více než jenom o zábavu.

Naopak diskutovaným se stal titul Želimira Žilnika Starý příběh kapitalismu líčící na pomezí dokumentu i hraného filmu ekonomický úpadek nejen dnešního Srbska, ale v mnohém i situaci postsocialistické východní Evropy. V jeho pohledu vidíme nové podoby „třídního boje“, kdy se „neschopní“ dělníci pouštějí do konfrontace s kapitalisty a podvodníky, kteří jim před očima rozprodali fabriky i výrobní zařízení.

Z Mexika i Kostariky

Mezi letošní vítěznou trojicí festivalu se našel mexický film Alamar režiséra Pedra Gonzalese Rubia, zachycující syrově návštěvu syna a vnuka u starého rybáře, který na korálovém pobřeží loví daleko od civilizace kraby.

Kostarický snímek Paze Fábrega Studený proud vody zase přibližuje jeden den z dovolené páru, jejichž usedlý vztah je konfrontován s útěkem sedmileté dívky z domova. Porotce si získal také thajské psychologické drama Příběh z Mundane, vyprávějící příběh paralyzovaného muže, jenž nachází s pomocí ošetřovatelky novou chuť do života.

Letošní rotterdamský ročník se dále pokusil udělat přehled současných filmů pojednávajících o Africe a ukázal podoby války z nejrůznějších oblastí světa, jak si ji alespoň zobrazujeme na filmovém plátně. Za pozornost stály dvě strhující japonské retrospektivy – existenciální dramata slavného mistra Kidži Jošidy a filmy Joiči Saie.

Novou debatu nad současným stavem kinematografie vyvolala sekce Cinema Reloaded, která bilancovala i pojmy jako ekologie filmu či problémy distribuce nezávislých snímků.