Pokoj v duši se snaží zachytit, co je prý pro Slovensko typické (v tomto filmu korupce, patriarchát, pytláctví, rasismus i náboženská víra).

Hlavní hrdina Tóna (Attila Mokos) se po pěti letech vrací z vězení do rodné vesnice. Zjišťuje, že se změnila - s manželkou (Helena Krajčiová) se odcizil, pětiletého syna nezná, nemůže najít práci.

Baladickou atmosféru dodávají snímku táhlé záběry na hory a slušná hudba, ale stejně v divákovi napůl hlodá podezření, že se nám někdo snaží prodat průměrný příběh pomocí poměrně laciného folklóru. Některým Čechům to připadá autentické (měkká slovenština, padesátiprocentní pálenka, tvrdí chlapi), jiným až polopatické.

"Macho" chování Slováků skutečně vyznívá přehnaně (ženy skoro nesmí nic říct, cikán vůbec nesmí do hospody), ale na druhou stranu nelze vyloučit, že se o přehánění nejedná. Co se ve skutečnosti děje v horských vesnicích na Slovensku, vědí je ti, kteří tam žijí delší dobu.

Pokoj v duši má velmi dobrou základní myšlenku a nelze ho jednoduše označit za kýč. Odcizení a "ztráta duše" se ale možná dá natočit lépe. Částečně film působí jako silný, krutý příběh ze života, částečně nudí. Dialogy probíhají bez zápalu, jakoby odtažitě. Od slovenských diváků také zazněly ohlasy, že mluvený jazyk filmu je zastaralý, to ovšem český divák nemůže posoudit.

Celkové hodnocení: 65 %