Původní choreografie byla jistě poplatná mnohým společenským okolnostem a v carském Rusku nutným romantizujícím názorům.

Balet Státní opery Praha chce ve svých ambicích přilákat diváka na klasické baletní tituly právě k sympatickému a – řekněme dětskému – dílu. Ovšem v Praze téměř již zdomácnělý choreograf Youri Vámos předvedl kompozici, která se již velmi dlouho hrála v jeho původním angažmá v düsseldorfské opeře. Baletuchtivý divák si jistě přijde na své.

Příběh o vyvraždění Romanovců

Krásné a leckdy překvapivé výkony nedávno formovaného baletního souboru Státní opery Praha přesvědčí o tanečních kvalitách a snaze předvést maximální výkon.
Ovšem autorsky zcela překopaná předloha Youri Vámose uvádí diváky nikoliv do pohádkového příběhu, ale do historicky tragické situace vyvraždění rodiny Romanovců.

V prologu vidíme rozervanou a mučenou carskou rodinu. Vzpomínky Anastázie, poslední carovy dcery, která přežila, nás vracejí do jejího radostného dětství i mládí, jistoty feudální společnosti a rodinného štěstí. Tvrdá tragická situace se několikrát během představení navrací. Sen o štěstí se stále míchá s realitou smrti a umíráním.

Obrazy klasicky tradovaného baletu se objevují částečně ve strukturovaných tanečních číslech (pas de deux i s variacemi sólistů, kočička a kocour, modrý pták, sborové scény slavného valčíku), jež vytvářejí pozitivní show jako kontrast k tragédii carského rodu.

 Místo Růženky carská tragédie

Nejen pro dětského diváka bude jistě složité orientovat se v neštěstí snad Spící krasavice, snad Anastázie, poslední carovy dcery, a to v kontextu Čajkovského srdceryvné hudby. Proč raději nevznikl autorsky cílený příběh o umlčené i umlčované carské tragédii?

Proč příběh není inspirací pro novou hudební partituru a současné taneční divadlo?
A kam se poděla Šípková Růženka? Přes to vše bylo velkým zážitkem opět v Praze vidět v hlavních rolích Andreu Kramešovou a Filipa Veverku, výrazné české tanečníky, kteří již řadu let excelují na mezinárodních scénách.