Charvátová se orientuje v nejmodernějších světových trendech, měla by tedy najít publikum mezi mladšími posluchači, kteří nehledají vyloženě artistní hudbu, ale pod slovem pop si nepředstavují zastaralý unavený sound 80. let.

Vsadila na poměrně melodické písničky s počítačovými rytmy a propracovanými, bujnými elektro aranžemi - přesně to, co v současnosti letí ve světě. Nejzajímavější je ve chvíli, kdy skloubí elektroniku s kytarami (I am That Girl) nebo v sobě najde hravou frackovitost Lily Allenové (Liklikila).

Půvab osmi bitů

Oblíbila si také zvuky ve stylu 8bitů, což určitá část klubového publika přímo miluje. Vtipně k tomu odkazuje i obal CD. Při pohledu na příšerky z předpotopní hry Space Invaders se asi nejeden posluchač z generace 1970-1980 rozněžní.

Část tanečních tracků s rovným rytmem nudí, možná i proto, že Charvátová v nich lehce pěvecky zaostává v bohatosti výrazu a jemném odstínění nálad, které je silnou stránkou např. Kláry Vytiskové z Toxique. Charvátová není ani majitelkou hlasu, který by člověka uzemnil, přesto má její deska mnohé kvality. Pomůže jí, když občas zvolní tempo. Chill-outové tracky mají hypnotickou náladu a celkově desku lze zařadit k nejlepším na aktuální české pop scéně.

Celkové hodnocení: 75 %