Hlavní obsah

V komedii Šejk natáhli šaškovský šat, ale to nestačí

Právo, Jan Jaroš

Převleky a falešné identity patří k nejstarším, a přece stále účinným komediálním rekvizitám. Opřela se o ně také televizní taškařice Šejk scenáristky Anny Vovsové a režisérky Zuzany Zemanové, kterou v neděli uvedla Česká televize.

Článek

Snímek vypráví o tom, jak do upadajících bahenních lázní znenadání zavítá bohatý šejk i s harémovým doprovodem. Rezolutně žádá, aby se v blízkosti nevyskytoval žádný muž, takže řediteli, od něhož právě utekla jediná masérka, nezbude, než aby se sám převlékl do ženského oděvu a jal se poskytovat masáže...

Komedie plná omylů

Šejk je komedie plná omylů, které ani v nejmenším neskrývá, takže každý pozornější divák záhy zjistí, že kromě převlečeného ředitele se také pod orientálním šatem hostů skrývá někdo úplně jiný.

Dočkáme se i trošky lascivnosti, plynoucí ze záměny sexuálních úloh: to když se pan ředitel, v pubertálním poskakování až příliš podlehnuvší ženské roli, zahledí do pohledného šejka nebo když se samorostlá ředitelova dcera zamiluje do jedné z věčně zahalených šejkových žen, aniž tuší, že všechno je poněkud jinak.

Na první pohled zřetelné převleky

Snímkem by měla kymácet bláznivá nadsázka, kdy na první pohled zřetelné převleky, veskrze parodické a směšné (a tím se Šejk liší od příbuzných děl typu Tootsie), nerozeznávají jedině někdy až troubovité postavy v příběhu vystupující.

Jenže tento rozestup mezi nedovtipným, ba omylným povědomím karikovaných figurek a divákovým jakoby vševědoucím nadhledem režisérka promarnila, neboť vyprávění protismyslně zakotvila v doslovné, avšak umělohmotné (pseudo)realitě.

Někdy méně bývá více

Herecky nejvděčnější roli snaživého ředitele získal Jaroslav Dušek, jenž do pozadí zatlačil jak Táborského šejka, tak jeho stejně falešnou tlumočnici Taťjany Medvecké. Dušek se ve své „dvojroli“ zajisté vyřádil, připomenuv dávné kreace Lubomíra Lipského, avšak zapomněl, že méně někdy bývá více.

Chichotavě diblíkovské zveličení ženské nátury se často míjí účinkem, jen vzácně probliknou jemnější a provázanější etudy, připomenu epizodu s přetahováním punčošky, kterou si Duškův pan ředitel hodlá vycpat podprsenku.

Na sporném výsledku nesou hlavní vinu obě autorky, které spolupracovaly již poněkolikáté. Doposud se věnovaly psychologickým dramatům, a jak je vidět, šířit veselí zjevně nespadá mezi jejich přednosti.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám