Z mnoha hodin natočeného záznamu vybral Hejtmánek, s nímž časem začal spolupracovat scenárista Jiří Soukup, úryvky, jež vložil Jiřímu Kodetovi do úst. Tyto scény prostřídal s obrazy, které v inspiraci Vláčilovými filmy Markéta Lazarová, Údolí včel a Adelheid natočil kameraman Jaromír Kačer.

Marný pokus o zobecnění

Soukup i Hejtmánek tvrdí, že při obsazování hlavní role  - starého muže ztvárnil Jiří Kodet -  nešlo o fyzickou podobu s Vláčilem, protože nakonec nešlo ani o portrét konkrétního velkého filmaře, ale prostě o člověka, který někam došel a ve stáří se ohlíží zpět. Jenže Kodet hereckým výkonem nakonec Vláčila přece jen připomíná, což je vlastně - byť problematické - štěstí. Nebýt toho a titulků, těžko by divák pochopil, kdo ten starý muž je a proč z plátna cokoliv říká. Až na drobné výjimky se totiž "podařilo" vybrat ze záznamu patrně ty nejméně podstatné věci, jaké mohl moudrý muž pronést.

Nejvýraznější, několikrát opakované sdělení dává ctěnému publiku na vědomost, že Vláčil měl Hejtmánka rád. To je sice pěkné, ale jinak má člověk pocit, že je Hejtmánek cosi jako strážce pokladu Apačů, když tvrdí, že zatím vůbec neuvažuje o jakémkoliv zveřejnění ostatních nahrávek, jež přitom nemohou nemít značný historický význam.

Příliš zašifrované dílo

Obrazy, kterými scény z pokoje prokládá, si dovede představit každý, kdo někdy zmíněné filmy viděl. Jen opravdový fajnšmekr ale může víc než tušit, který (opět jen zvukový) záznam ze kterého z těch tří filmů Hejtmánek do natočených obrazů vložil a proč.

Na to, že film vstupuje do kin včetně multiplexů ve čtyřech kopiích, to působí jako nevídané pohrdání diváky. O ty totiž Hejtmánkovi evidentně nešlo vůbec. On sám ostatně s jistou hrdostí tvrdí, že do kina vůbec nechodí, což mu lze snadno uvěřit: jinak by těžko nechal pronést Jiřího Kodeta nad polévkou s knedlíčky slůvko "vy-ni-ka-jí-cí" s touž nezaměnitelnou dikcí, jakou si pamatujeme ze slavné knedlíkovo-nokové scény Hřebejkových Pelíšků!

Hejtmánek před novinářskou projekcí přiznal, že se "díky rodinnému zázemí" celých sedm let nemusel ničím jiným zabývat, nic jiného dělat ani na nic jiného myslet. Kdo ví, jestli právě v tom není zakopaný pes. Přenošená látka, naprostý odklon od reality a zahleděnost do sebe jsou hlavními důvody, proč tento vysoce umělecky se tvářící film působí spíš jako jedno velké nedorozumění.

Sentiment
ČR 2003
Režie: Tomáš Hejtmánek, Scénář: Tomáš Hejtmánek, Jiří Soukup, Kamera: Jaromír Kačer, Diviš Marek, Hraje: Jiří Kodet
.