Tipy Veroniky Bromové

Čtu: Mám toho rozečteného víc, ale nejvíc času právě trávím u knížky Ram Dasse Tanec života. Doporučil mi ji přítel, který se zajímá o duchovní záležitosti. Zatím mě to docela zaujalo. A koupila jsem si k tomu ještě knížku o magii... Ale aby to nevypadalo, že čtu jen samé divné věci, chystám se konečně na povídky Květy Legátové Želary.

Poslouchám: I Love Serge, dvě poslední alba Moloka, Arrested Development a další.

Viděla jsem: Zaujala mě čínská fotografie v Rudolfinu. Po dlouhé době můžu o něčem říct, že je to "moje" výstava, je mi to všechno velice blízké. Překvapilo mě, že Čína je tak vzdálená kultura, a umělci se přitom zaobírají stejnými tématy jako my, identitou, tělesností... Nejvíc mě nadchl hromadný portrét lidí z jedné vesnice. Už takhle je to ohromná, sedmimetrová fotografie, a přitom byla pro Prahu zmenšena. Originál má 25 metrů. Zrovna jsem se taky vrátila z Art Cologne, z veletrhu současného umění v Kolíně nad Rýnem. Tam toho bylo tolik, že mi přecházel zrak.

Surfuji: Nejraději mám vyhledávač Google.com, čtu si občas denní tisk, jsem spokojená se stránkami časopisu Reflex.

Konečně mám stránky http://www.veronikabromova.cz a slouží zatím jako dokumentace, takový náhled do mojí práce. Chtěla bych je postupně doplňovat. Dělá mi radost, když vidím počet navštevníků, kteří je prohlížejí. Zdá se, že je tam větší provoz než v galeriích.  

Jan Lukeš: Můj život v hudbě

Jan Lukeš (1912-1977) byl nejen plodným hudebním skladatelem (38 oper, 14 symfonií), ale především spisovatelem - psal pod pseudonymem Car Osten a pro jedno ze svých děl si vymyslel 16 jazyků, kterými jeho postavy mluví. Věnoval se i přírodním vědám (profesí byl lékař), vynalézání (byl nevědomým otcem metra) či politice: za své hnutí parxismus byl také roku 1946 hospitalizován. V knize čtenář nalezne nejen libreta k operám Pro vlastÚderka (věnované K. Gottwaldovi), ale i dopis v kapitolách svému psychiatru MUDr. Stuchlíkovi. Lukešův literární styl nepostrádá jak syntaktickou a lexikální úroveň, tak ani dokumentační nádech. A také ironii, nadhled a vtip.

Petrov, editor Vladimír Borecký, 422 stran

Lene Marlin: Another Day

Norka Lene Marlin na svém prvním albu nastoupila do vlaku ženského písničkářství, které si vyhraje s vyumělkovanou intimitou a bezchybností hlasového i instrumentálního projevu. Deset písniček na desce je ovšem příliš elegantních na to, aby se z řady podobných projektů jejich interpretka a autorka vyčlenila. Na desce není nic původního, ani atmosféra.

EMI, 43:42