Sociální drama jako žánr sice může leckoho odradit, ale už sám fakt, že Fish Tank vznikl ve Velké Británii, situaci značně mění – Britové jsou v tomto směru mistři a filmy jako Billy Elliot nebo Do naha! jsou toho důkazem.

Autentičnost a působivost bez sebemenšího citového vydírání je silnou stránkou také tohoto velmi zábavně natočeného snímku, jehož patnáctiletou hrdinku si člověk musí zamilovat navzdory všemu a jí samotné především.

Nenávist k autoritám

Mia žije se svou sestrou a s matkou, která není de facto o mnoho starší než ona (nepochybně ji porodila ještě jako teenagerka). Mluví takřka výhradně strašlivě sprostě, jediné, co ji v životě zajímá, je hip hop.

Toho, co nesnáší a neuznává, je mnohem víc, ale v čele jsou autority všeho druhu a stereotyp, který ji bude ubíjet, pokud se svým životem něco podstatného neudělá. Normální puberta, řeklo by se. Jenže Mia jakožto filmová postava je přesným ztělesněním prostředí a podmínek, v nichž Mia a milióny jí podobných vyrůstají a většina pak prožívá i bezútěšnou dospělost.

Záleží na člověku samotném

Sídliště v Essexu, kde se děj odehrává a kde Arnoldová také svůj film natáčela, je přesně takové, jak si ho umí snad každý z nás představit: paneláky s malými, stísněnými byty a přeplácanými byty, mezi nimi bezútěšný prostor, skládky, spousta harampádí, betonu, šedi. Kůň přivázaný na řetězu spásá zbytky usychající trávy a je jedinou živou bytostí, k níž si Mia dovolí úžeji přivinout, dát najevo cit bez drsné slupky, kterou na sobě má v kontaktu s okolím a používá ji snad i vůči sobě samotné.

Když matka přivede domů dalšího ze svých milenců, vejde s ním do Miina života naděje. Vlídný a pro Miu nevídaně chápavý Connor jí ukáže, že se snad nemusí žít jen marně a ničemně, že všechny plány nemusí být předem ztraceny a že může záležet i na člověku samotném, co a jak s ním bude.

Connor v podání Michaela Fassbendera je pro ni přitažlivý jako otec, kterého nejspíš nikdy neměla, i jako chlap, který v ní probudí to, co žádný z těch kluků, co se kolem ní kdy motali, nedokázal. A Mia skutečně procitá.

Jestli v budoucnu něco dokáže nebo všechno zahodí, se ani na konci filmu neví, Arnoldová nepředjímá. Osud její hrdinky je nevyzpytatelný stejně jako osud představitelky Katie Jarvisové, kterou našla režisérka doslova na ulici a která pak získala cenu pro nejlepší britskou herečku na festivalu v Edinburghu, ale sama Arnoldová o ní říká, že vůbec není jasné, zda bude chtít být herečkou. Pokud ano, určitě stojí za to si její jméno dobře zapamatovat.

Snímek, nominovaný na Evropský film roku, začal svou úspěšnou cestu na festivalu v Cannes, kde získal Cenu poroty, pak byl odměněn ještě v Chicagu a na dalších přehlídkách.