"Pamatuji se na první setkání s jeho tvorbou. Bylo to v Belgii. Ocitl jsem se v místnosti prozářené modravým světlem - byla to právě Kataseova instalace - a byl jsem nadšený. Z obyčejného betonového prostoru dokázal udělat velmi zvláštní, poetické místo," vzpomíná Švestka. O rok později mu chystal první autorskou výstavu. Mladý japonský umělec se tehdy už natrvalo usídlil v Evropě.

Co vás přimělo opustit v sedmdesátých letech Japonsko a usadit se v Německu?

Evropské umění mělo tehdy ve světě velkou váhu. Shodou okolností jsem se také seznámil s kritičkou Věrou Čihákovou-Noshiro, která přivezla do Japonska výstavu soudobého českého umění. Obojí způsobilo, že jsem byl na Evropu velmi zvědavý, a tak jsem se tam prostě rozjel - a rozhodl se zůstat.

Čím vás tehdy evropské umění tak přitahovalo?

Zaujaly mě hlavně minimalismus a konceptuální umění, které byly v té době na vrcholu. Vyrostl jsem  ve východní tradici zen buddhismu, a tak mi bylo myšlení minimalistů blízké. Byl jsem ale naivní. Myslel jsem si, že stačí přijet, ocitnout se uprostřed dění a budu rozumět úplně. Jenže aby člověk chápal moderní evropské umění, musí vědět z čeho vyšlo. Musel jsem se proto začít zabývat zdejší historií.

A začal jste se pomalu stávat Evropanem...

Ne, vlastní minulosti se nelze jen tak zbavit. Po nějaké době jsem dokonce začal mít problémy s vlastní identitou. Začal jsem proto ještě více přemýšlet o vlastních kořenech a taky studovat filozofii. Evropská kultura je orientována na mít a být. Asijská ne, a právě v tom je velký rozpor. Nelze je jednoduše smísit. Je pravda, že rozdíly mezi nimi se stírají, takže by z nich mohlo i vzniknout i cosi nového. Ale to je podle mě utopie. Ze ženy a muže taky nevytvoříte jedinou bytost.

S českým výtvarným uměním jste se poprvé setkal na počátku sedmdesátých let. Zajímal jste se o něj i později?

Ne, kontakty brzy ustaly. Česká kultura mi ale není úplně vzdálená. Zaujal mě spisovatel Franz Kafka. Nadchl jsem se pro Zámek - shodoval se s mým zaujetím pro prostor. To je přece fascinující - objevíte místo, kam se velkými obtížemi dostáváte, ale pak ho nemůžete opustit! Stejně silně jako Kafka mě zaujal snad jen Albert Camus a jeho úvahy o lidské existenci.

Konkrétní místo je pro vás vždy důležité. Charakteristické je pro vás také používání modrého světla. Proč, co pro vás obojí znamená?

V každém místě žije člověk a pak ještě duch. A toho se vždy pokouším probudit. Jako cizinec ho možná vnímám jinak, než lidé, kteří to místo důvěrně znají. A modré světlo? V denním, bílém, jsou obsaženy všechny barvy, symbolizuje celek. Planeta Země je zdálky vidět modře. Pro mě tedy tato barva symbolizuje především hloubku.