Málokterý muzikál je tutovkou jako Sugar. Peter Stone napsal libreto podle Wilderova a Diamondova filmu a ti čerpali z Thoerenovy povídky. Hvězdy svedly Stonea s hudebníkem Julem Stynem a s textařem Bobem Merrillem – no a je z toho muzikál.

Groteska a komiks

Asi bychom nenašli lidi nad padesát, které nevzrušovala sexy Sugar Marilyn Monroeové a největší kreace pánů v ženských šatech, jak je v postavách Josefiny a Dafne stvořili šmíráčtí hudebníci Joe a Jerry – tedy Tony Curtis a Jack Lemmon.

Nápad jednoduchý. Na konci 50. let vzkřísit už dvacet let mrtvou němou grotesku a postavit na ní situační komedii. Wilderova nesmrtelnost byla na světě. Bodejť by se pak neujala Stoneova a Styneova o třináct let mladší muzikálová verze (1972).

Moša s výtvarníky Milfajtem a Hloužkem geniálně vyřešili problém, jak na živé hlavy rozměrný broadwayský muzikál dostat na komorní jeviště pod Palmovkou. Přiblížili Sugar komiksu – domalováním gangsterů, členek orchestru Sladké Sue, lidiček smažících se na pláži. Postaviček přímo na americkou retuší vykouzlené kulisy.

Stejný problém řešil Vladimír Kloubek. Do Libně se nevejde sbor tanečnic a na prstech jedné ruky bychom spočítali herce, kteří mají muzikálové vzdělání. A tak choreograf šil tanečky na tělo netanečníkům. A třeba stepařské číslo gangsterů (Přibil, Havel, Konečný, Kubečka, Hervert) patří k excelentním.

Muzikály z množiny

V monroeovské Sugar se střídají Anna Schmidtmajerová s Michaelou Badinkovou, v roli Joa (Josefiny) křepčí Jan Teplý a Ondřej Kavan, Jerryho (Dafne) jako z partesu hraje Radek Valenta. S filmem identickým milionářem Osgoodem Fieldingem je Miloš Kopečný, Sladkou Sue je Marcela Nohýnková, Bienstockem Rudolf Jelínek.

V čase, kdy Hudební divadlo Karlín kráčí vlastní cestou, je dobré, že se muzikály objevují i mimo jeho zdi. Pominu-li záplavu podřadné a muzikálově podvodné soukromé nadprodukce, potom Balašovi Cikáni v Divadle Bez zábradlí, Adéla v Broadwayi nebo Mošova Sugar pod Palmovkou vystupují z bažiny, pardon, z množiny.