„Mně ty malé role docela vyhovovaly, nemusel jsem se alespoň učit velké množství textu. Vždycky jsem se akorát před natáčením režiséra zeptal, jestli mám bejt hodnej nebo zlej, a už jsem měl postavu naštudovanou,“ cituje jeho vyznání moderátor a scenárista Michal Herzán.

Ve spolupráci s Marií Formáčkovou se rozhodl vyznat se z lásky k němu v knize Josef Hlinomaz: Něžný drsňák. Vznikla tak mozaika z původního hercova vzpomínkového textu Majoucta a řady vzpomínek kolegů.

Pestrý obraz osudů fandy Osvobozeného divadla, které podle jeho slov rozhodlo o tom, že student příbramského reálného gymnázia pokračoval na pražské konzervatoři právě studiem herectví.

Všichni účinkujem v kuse, kde se improvizuje

Absolvoval je v roce 1940. Začínal v Kladně, pokračoval v Pardubicích, následovalo pražské Divadlo Větrník – Josef Šmída, Horníček, Brodský, Effa, Zázvorková, Řehoř… Dějiny z poloviny minulého století, s uměleckými výsledky inspirujícími dodnes.

Hlinomaz byl svérázný filozof života vnímající jeho originalitu i neustálé opakování. S vědomím, že všichni účinkujeme v tomto kuse, který se rovnou hraje, kde se improvizuje, a výsledek nikdo nikdy nespatří celý. Jeho podíl však přesahuje čas, který mu byl vyměřen.