Josef Fučík, znalec vojenské historie, zvláště 1. světové války, vytvořil poutavý, nesmírně otevřený portrét kariérního důstojníka, nezvyklého politických úvah a chytračení. To se mu nakonec stalo osudným.

V roce 1941 si u protektorátní vlády požádal o přiznání žoldu vysloužilců bývalé rakousko-uherské branné moci, po roce vstoupil do protektorátního Českého svazu válečníků. Oba skutky označil v březnu 1946 kárný výbor MNO za „kárný poklesek“ a rozhodl o odnětí vojenské hodnosti a trvalém snížení zaopatřovacích platů o dvě procenta!

V roce 1947, rok po Podhajského smrti 24. prosince 1946, byla definitivně zamítnuta jeho stížnost, a tak s tímto odsudkem vnímáme jeho odkaz.

Fučík však nezaujatě sleduje život i kariéru, střet na manévrech v roce 1899 přímo s Františkem Josefem I., který však nakonec uznal správné řešení tehdejšího hejtmana generálního štábu.

Jako by se tím předznamenaly konflikty „Rakušáka“ s legionáři a dalšími v Československé republice, kteří s nelibostí nesli vliv zkušeného vojáka, nakonec generálního inspektora armády, chvíli i náčelníka hlavního štábu. Není to však jen kniha o zkušeném vojákovi a veliteli, je to i nesentimentální obraz rozhádaného velení čs. armády mezi válkami.