Projektu Week of Life se aktivně zúčastnilo již téměř 200 lidí. Jste s tempem, jakým přibývají účastníci, spokojen?

Week of Life je projekt na dlouhou dobu, to jsem věděl, už když jsem do toho šel. Spokojen tedy jsem, protože pro nás je také důležité druhé číslo, a to kolik lidí se zaregistrovalo. To udělalo dnes už přes tisícovku lidí z třiapadesáti zemí světa. A stále přibývají další. Udělají si vlastní účet a pak sledují ostatní. Po několika dnech či týdnech vyfotí svůj set a to je ten úspěch.

Neočekával jste přece jenom rychlejší rozvoj?

Víte, Week of Life má v dnešní internetové době jednu malou vadu na kráse, totiž že pro účast musíte něco udělat. Ale to se mi právě líbí a nehodlám to měnit, protože mám pak pocit, že tak projekt může za pár let světu něco dát. Jednou to může být takový National Geographic o lidech. Takže jedeme dál, jsme úplně na začátku.

Chystáte pro letošní rok nějaké koncepční novinky?

Ano, neustále se vyvíjíme. Opravdu neustále a doufám, že je to vidět. Přidáváme nové rubriky a vylepšujeme funkcionalitu. Do roku 2010 je připraveno mnoho nového, co se obsahu týká, ale stejně tak co se týká celé komunity. Programuje se v podstatě neustále a i design se bude měnit. Snažíme se cítit jako hmota, která se dá právě teď nejvíce formovat. Hlavní myšlenka ale musí zůstat stejná: dokumentovat život lidí na celé planetě prizmatem sedmi dnů a devíti fotek denně.

Který z „týdnů“ vás dosud nejvíc zaujal?

Je jich už mnoho, třeba před pár dny to byla jedna paní ze Švédska. Také mě zaujaly fotografie paní ze státu Samoa. Víte, kde to je? I já jsem si to musel najít na mapě, a to jsem si myslel, jak znám všechny státy. To je ale na Week of Life to krásné. Když přišel set ze Samoy nebo Vietnamu, byl jsem opravdu dojatý. Ale pokud se mám vyjádřit ke kvalitě obrazového zpracování, tak je v čele bezesporu Zdeněk Dvořák. To je mistr.

Je někdo, jehož účast v projektu vás obzvlášť potěšila?

Jak už jsem částečně naznačil, jsou to země jako Turecko, Samoa, Vietnam. Také mě moc potěšili dva důchodci, kteří se zúčastnili, a podobně. Prostě každý nový set, jejž si člověk vydře, mě těší. A taky mě těší, že začínáme mít slušnou účast ve světě. V České republice se to dá pochopit, ale ze světa to těší dvakrát víc.