Nepřeháníte to trochu s množstvím vydaných sbírek? 

To je pouhá shoda okolností a náhod. Myslím, že víckrát se mi to nepodaří. Slibuji, že tři knížky za rok už nikdy nevydám. Možná čtyři, ale tři rozhodně ne.

V čem se ty sbírky liší? Ptám se proto, že doposavad každá vaše knížka byla úplně odjinud: beat generation, dada, Baudelaire. Kam jste se vydal dnes, respektive letos?

Letos jsem se nevydal nikam, protože jsem si nenašetřil dost peněz na dovolenou. Ale pokud jde o knihy, tak nejnovější z nich Negropolis aneb Irracionálno dobyto! je dva roky stará. V podstatě se jedná o trilogii. Nejstarší knihou je Dvakrát opakované ňadro, v něm jsou texty z let 1995-1996 a vychází podruhé - doplněné o deset původně nezařazených básní. Navazuje knížka Poddůstojníky, tam najdete moji tvorbu z let 1996-2001.

Myslím, že kdo přečte tyto tři sbírky, zjistí, že jsou si velmi podobné. Všechny obsahují tragikomické, černohumorné a sebeironické, místy cynické texty. Problém je v tom, že humor v poezii je u nás braný jako méněcenná kategorie. Dneska se píšou básně a romány o marasmu reality, pokud možno v ich-formě - takové ty "deníkárny". Jak autor ráno vstane, je mu blbě, protože se včera ožral, dá si kafe s panákem, cigáro, pak ho vyhodí z práce a najde si psychopatickou ženskou, která ho zruinuje. Tak tohle já zkrátka nepíšu.

Spousta lidí vás má za ohlasového autora, básníka, který se vždycky někomu nápadně podobá. Nevadí vám to?

Vadí, ale mohu si za to tak trochu sám. Vždy jsem totiž nahlas deklaroval nějaký postup, kterým jsem zrovna napsal sbírku básní, a tím jsem usnadňoval literárním kritikům zařadit mě do nějaké škatulky a sám sobě tím komplikoval život. Recepty z vlastní kuchyně by se samozřejmě neměly vystavovat ve výloze. Kdyby to dělal každý, zjistil byste, že neexistuje autor, kterého nelze označit za ohlasového. A pokud jste sečtělý člověk, dobře víte, že každý autor se nápadně podobá jiným autorům, kteří žili a tvořili před ním. Také záleží hodně na kritikovi, jak to navlékne. Ale jak říká pan Nikdo ze Žluté ponorky: Kritika neumlčí básníka!

Za chvíli vám bude třicet. Třicítka je symbolický věk, kdy se básníci obvykle mění v prozaiky. Troufnul byste si na povídky nebo román?

Chvíle je relativní pojem, někdy se zdá, že trvá tisíc let. Nevím, co budu dělat zítra, natož za rok a půl. Povídky jsem kdysi psal, možná se k nim vrátím, možná ne. Na román jsem příliš líný, mám radši kratší formy.