V propagaci dějin výtvarného umění se stal historik umění František Dvořák českým Prométheem.

Nedávno mohlo televizní publikum sledovat jeho úchvatný výkon v mnohadílném dokumentárním cyklu, v němž přibližoval osudy umělecké výzdoby Karlova mostu. Podle seriálu vznikla i kniha, která je stejně strhující. Krok za krokem tu Dvořák komentuje velkolepou galerii českého barokního sochařství, ale současně se věnuje i architektuře, aby připomněl genialitu stavitelů, zejména středověkého mistra Petra Parléře.

Dvořák je skvělý vypravěč. Dovede strhnout svým nadšením, důležitá fakta mistrně kombinuje s historkami. A má pedagogický talent. Ostatně jako profesor vyučuje po léta studenty výtvarných škol filosofické a filmové fakulty v Praze, řada zájemců ho zná z popularizujících zájezdů, které kdysi pořádal pro Klub přátel výtvarného umění a nyní je organizuje pro Umělecký klub.

Divákům se už kdysi dávno vryly do paměti dvě osobnosti z řad historiků umění: V. V. Štech, který v 60. letech procházel Prahou a vyprávěl o jejích památkách, a Jiří Kotalík, jenž v 70 a 80. letech neúnavně seznamoval českou veřejnost s poklady Národní galerie. K nim se nyní přiřadil i Dvořák, bývalý asistent Štecha a Kotalíkův spolužák. Nabídl divákům i čtenářům to, co tu výrazně chybí: přitažlivou a obecně srozumitelnou popularizaci vědy a umění.

Po Karlově mostě - 20 zastavení s Františkem Dvořákem
Nakladatelství Lidové noviny 2003, 118 stránek