Článek
Postupem času se LGP stala pro českou fotografii nepostradatelnou a do jisté míry normotvornou. O to větší rozpaky vzbuzuje současná prodejní výstava „Edice 100“ (do 10. ledna), a to navzdory tomu, že jejím podstatným cílem je zřejmě podpořit činnost galerie na další rok.
Tato kolekce má podle LGP motivovat nové sběratele k nákupu fotografií. Český trh s uměleckou fotografií totiž fakticky neexistuje, na rozdíl od české fotografie, která je ve světě pojmem. Nabídka fotografií „Edice 100“ je pestrá a ceny jsou překvapivě asi čtvrtinové proti běžným cenám uměleckých fotografií na světovém trhu.
V tu chvíli zkušený sběratel (který se ovšem v Česku téměř nevyskytuje) zbystří a začne studovat doprovodný text k výstavě. Nedozví se však nic víc, než že se může stát majitelem originální signované ediční fotografie v nákladu 100 kusů. U fotografií není uvedena ani technika tisku, a bude-li mít tu smůlu, že se pustí do budování své sbírky o víkendu, nedozví se nic konkrétnějšího ani od personálu galerie.
Podrobnosti až v katalogu
Podrobnějších informací se dopátrá až v katalogu na webu a bude možná překvapen. Zjistí totiž, že originální fotografie, kterou si právě zakoupil, se autor osobně dotkl nanejvýš při podpisu. A ani to neplatí vždy: fotografie Jana Lukase jsou například signovány jeho dcerou. LGP totiž nabízí fotografie prosvícené z digitálního zápisu, tedy vysoce kvalitní reprodukce na fotografickém papíru signované autorem nebo dědicem.
Přinejmenším sporné je označení takovýchto tisků jako originál. Například podle Wendy Watrissové, umělecké ředitelky nadace Fotofest v Houstonu, která stála u zrodu světové sítě festivalů umělecké fotografie, se o originály v žádném případě nejedná. To by platilo pouze tehdy, byl-li snímek pořízen digitálním přístrojem a byl-li fotograf osobně přítomný tisku. A to u „Edice 100“ splněno není.
Na druhou stranu také v zahraničí se někdy prodávají signované reprodukce s přívlastkem „originál“ a to za podobné ceny. „Originál“ není právnický pojem a jeho výklady se v době nástupu nových médií mohou lišit.
Nebylo by ale právě proto vhodné budoucího sběratele co nejkonkrétněji, přímo na hlavním panelu, informovat? Co když se čerstvý sběratel pochlubí svým úlovkem někde v zahraničí a teprve tam mu vysvětlí, že není vlastníkem autorské zvětšeniny (což je právě běžný laický výklad slova originál)? Nebude třeba zklamaný?