V listopadu jste vydali koncertní DVD I Love My Sofa a prohlásili jste, že jím uzavíráte jednu kapitolu. Jaká byla?

Klára Vytisková: Dostatečně naplněná, tolik jsme toho nečekali. Všechno šlo strašným fofrem, děla se spousta věcí, vydali jsme album i DVD, dostali jsme Anděla za objev roku. Všechno bylo pozitivní. Zrychlilo se tempo naší práce, ale kluci z kapely byli zvyklí hodně hrát, takže to pro ně taková změna nebyla. Já jsem neměla moc vedlejších projektů a všechnu energii jsem dávala Toxique.

Byli podle vás Toxique dostatečně pochopeni?

Vytisková: V tomto ohledu máme ještě dost práce před sebou. Jsme rádi, že lidé na naše koncerty chodí a dávají nám energii. Nicméně přes naše přesvědčení, že děláme popík, jsme tu pořád chápáni jako undergroundová kapela. Chodí na nás lidé, kteří se o hudbu zajímají. Cestu si ještě nenašli laici, kteří vnímají hudbu jen na první poslech. Možná jsme pro ně moc složití. My ale nechceme dělat kompromisy. Jsem přesvědčena, že je u nás momentálně spousta mladých kapel, které dělají moderní pop, a lidé se ho naučí poslouchat.

Villiam Béres: Možná je to generační problém. Naše výhoda jsou nové technologie, možnost poslouchat hudbu přes internet. Lidi si tím rozšiřují obzory.

Vytisková: Pop music tady byla hodně zacyklená. Pořád se tu točila stejná jména a lidi neměli možnost objevit nová. Teď je toho ale docela dost, takže se to snad zlomí.

Jak by měla podle vás česká pop music vypadat?

Vytisková: Problém jsou rádia. Když jsme jeli přes Rakousko a pouštěli jsme si tamní stanice, na všech jsme slyšeli skvělé písničky. Pak jsme přijeli do Čech a neslyšeli jsme nic od osmdesátek výš.

Nemůžu říct, že bych si ráda neposlechla starší písně, ale neměly by být na denním pořádku. Novinkám tu patří snad jen pět procent. To by se mělo změnit, chce to větší otevřenost. Rozhlasoví dramaturgové nemají jasnou představu nebo vkus, a tak vezmou písně, které se hrají v cizině, anebo ty, jež léta fungují. S novými projekty se bojí riskovat.

Béres: Je samozřejmě otázka, co nové kapely a zpěváci nabízejí. Na prvním místě je hudba, muzikanti by měli být dokonalí. Jít by to mělo ale ruku v ruce s designem a větším konceptem tak, aby oslovili co nejvíc lidí.

S tím vy ale problém nemáte…

Béres: Protože je to naše představa popu. Vytisková: Pro mě je „pop“ slovo, které nezahrnuje jenom muziku. Je to show, barevná věc, pulzující, divoká. Nemám pocit, že u nás všechny kapely mají stejnou představu.

Kdo je podle vás naše nová popová generace?

Vytisková: Třeba kapela Charlie Straight. Ta mě hodně baví. Je jich samozřejmě víc…

Béres: Také Navigators, ti jsou také skvělí. Hudba je základ, z ní všechno vychází, ale kapely by měly být originální už ve svém fundamentu – ve zvuku. To je naše cesta. Neděláme to, co se lidem líbí. Jsme autentičtí, děláme hudbu, které mohou lidi uvěřit. Kdybychom dělali jen věci, o kterých víme, že fungují, Toxique by takhle nikdy nevypadali.

Vytisková: Propadla bych se hanbou, kdybych prezentovala něco, za čím bych si nestála.

Jak daleko jste v přípravách na druhé album?

Vytisková: V lednu se zavřeme do studia a budeme na něm dělat. Brzy bychom rádi vydali první singl a v dubnu vyjeli na koncerty s novým konceptem. Budeme mít výpravnou scénu, nové kostýmy. Celá deska vyjde na podzim. Turné k ní je naplánováno na listopad 2010.

Součástí vašich dosavadních koncertů byl pokojíček na pódiu. 10. prosince jste ale takto odehráli poslední koncert. Co se stane s věcmi, které byly jeho součástí?

Vytisková: Většina byla z půdy, od rodičů, od babiček, něco bylo ode mě z domova, něco jsme nakoupili v sekáči. Velkou část jsme rozdali při vánočním koncertu v Praze a zbytek půjde tam, odkud se vzal. Pohovka skončila u mých rodičů.