Se zkušenostmi z televizních seriálů (Letiště, Přešlapy) se rozhodl navázat na svůj školní film Světlu vstříc z roku 2003 a podívat se, co se s jeho tehdejšími hrdiny za šest let stalo.

Dospěli – někdo víc, někdo méně. Z Michala je poněkud nudný patron, který vydělává vcelku nezáživnou prací. Má rád Veroniku, ale tak trochu nechápe, jaké milostné eskapády by po pětiletém soužití chtěla ještě zažívat. Spíš z pudu sebezáchovy resp. zachování vztahu než že by po tom sám toužil, ji pozve na dovolenou. Los určí severní Evropu, a tak se pár vydává poznávat krásy skandinávské krajiny.

Pijavice Šimon

Namísto toho však záhy pozná, že podvodníci jsou všude a z cesty tam a zpátky se stává putování za střechou nad hlavou… Úvodní cesta je ovšem především přípravou na klíčové setkání. Když Fuit dostane dvojici až do Kodaně, setká se Veronika, neustále natěšená zažívat cokoliv, jen když to bude za hranicí všednosti, se Šimonem.

Tahle pijavice a vyžírka, podvodník nevelkého formátu ovšem s obrovským charismatem, pak provětrá jejich vztah a jako lučavka královská odhalí mnohé jednomu každému z nich o partnerovi i o sobě.

Nejdřív jeden, pak druhý podlehne jeho kouzlu a po nečekaně dramatickém finále se snad každý sám v sobě i oba spolu posunou o kousek dál.

To všechno už tu samozřejmě bylo mnohokrát. V českých, ale i v zahraničních filmech, dílem osudu (místo děje prý opravdu vybral los) dokonce velmi často právě ve skandinávských. Budiž však řečeno, že zejména mezi českými „generačně vztahovými“ filmy se Dvojka řadí k tomu lepšímu, co tu bylo natočeno. Vyniká zejména v autentičnosti, která není chtěná, ale vychází z reality, v logicky působících situacích a dialozích, u nichž má člověk pocit, že byl v životě nejednou sám jejich aktérem.

Green Way manifest

Zjevně se na tom podílela důsledná práce podle manifestu Green Way, který si tvůrci sami sestavili a který v mnohém připomíná manifest Dogma, za nímž stál v devadesátých letech mj. dánský režisér Lars von Trier. Manifest sice zavazuje k formálním omezením (např. používání ruční kamery), ale tím zároveň i k jisté čistotě filmařské práce,a ta se velmi vyplatila.

Trochu se sice táhne první část filmu, ale jakmile režisér dostane své hrdiny do Kodaně, jakoby se celý film odrazil a až do konce už tempo a k závěru i jisté napětí neztratí.

Na přesvědčivosti se samozřejmě podílejí velkou měrou i dobře vybraní herci, filmovému publiku prakticky neznámí David Máj a Jakub Wagner a mezi nimi zkušená a velmi dobře známá Kristýna Fuitová – Nováková (Pelíšky, Ordinace v růžové zahradě). Za zmínku stojí i fakt, že film vznikal s velmi nízkým rozpočtem, ale měl k tomu vhodně zvolený příběh, takže to v tomto případě není na škodu.