Článek
Proč jste se rozhodli vydat akustické album Less Is More (Méně je více)?
Hlavně proto, že natáčením předchozí desky Happiness is the Road jsme strávili téměř rok a několik měsíců jsme ji potom propagovali na turné. Představa, že bychom se hned poté vrátili do studia a začali pracovat na nové desce, byla v tu chvíli skličující. Tak jsme se rozhodli, že si zkusíme užít trochu legrace, ale zároveň budeme produktivní. Nápad, že nově zaranžujeme některé naše starší písně, nás zbavil tlaku, který jsme pociťovali při pomyšlení na nové album.
Skladby se většinou aranžemi liší od originálních verzí. Podařilo se vám díky tomu nalézt v nich nový rozměr?
My jsme je úplně ohlodali na kost, přidali k nim nové aranže a použili jsme nástroje, na které jsme nikdy předtím nehráli. Například klávesista Mark Kelly hraje na zvonkohru a Steve Hogarth na cimbál. Když jsme nahrávali, byla to legrace. Trochu jsme se ale zarazili, když jsme se rozhodli udělat akustické turné a uvědomili jsme si, že na ty nástroje budeme muset doopravdy hrát.
Hrajete při probíhajících koncertech v této úpravě ještě další skladby?
Ty koncerty jsou opravdu povedené, i když je pro nás velký nezvyk hrát takhle potichu. Hrajeme nejprve celé album od začátku do konce. Následuje asi čtvrthodinová pauza, aby všichni stihli trochu popít. Je to takové komorní. Potom hrajeme přibližně další hodinu různé jiné písně, které jsme také trochu upravili. Samozřejmě je to opět akustické. Po turné se opět vrátíme do studia a začneme pracovat na novém řadovém albu.
Kdy ho vydáte?
To je těžké říct, protože jsme ve všem hrozně pomalí. Ale plán je takový, že až v prosinci skončíme turné, dáme si pauzu. Na přelomu února a března se pak chystáme na pár týdnů do Portugalska, kde budeme psát a skládat nový materiál. Zdá se nám jako dobrý nápad jet někam, kde by mohlo aspoň na minutu vysvitnout sluníčko, protože v Anglii je opravdu hrozné počasí. Myslím, že nám to pak zabere většinu roku, než bude další deska hotová.
Letos oslavujete třicet let existence. Jaké ty oslavy byly?
Pro každou kapelu je neuvěřitelné vydržet tak dlouho. Zdá se nám, že máme stále co nabídnout a že se hudebně posouváme. Je to úžasné, i když těch třicet let zní trochu hrozivě. Kdybyste řekla deset let, budu mít pocit, že to zní adekvátně. Takže, co se mě týká, oslavy se tak trochu nesly v duchu toho, že jsem nevěřil, že je to už takhle dlouho.