Vstupujete do hrané tvorby skoro výhradně se spolužáky, kteří mají podobně jako vy zkušenosti jen z televizních seriálů, spotů, reklam. Není to riskantní?

Právě proto, že spolu děláme už od školy, jsem o tom takhle ani nepřemýšlel. S Richardem Malatinským jsme dokonce už napsali dva scénáře, pokaždé jsme zažádali o grant, hledali partnery, ale nevyšlo to. Přiznám ale, že ty scénáře by vyžadovaly mnohem větší rozpočet než Dvojka. A podle toho jsme se nakonec i rozhodli: natočit nízkorozpočtový film za své peníze, což znamená, že platíme nutné náklady, ale všichni zúčastnění pracují zadarmo, a pak teprve sehnat další finance na dokončovací práce.

Režisér Jaroslav Fuit

Režisér Jaroslav Fuit

FOTO: Archiv Palace Pictures

Ty jsou drahé, ze svých peněz je člověk nezaplatí. To bylo určitě větší riziko než to, že jsme v celovečerním filmu začátečníci. Nemuselo se to podařit a materiál by zůstal v šuplíku. Že se dostal až do kin, považuji za zázrak, k němuž nám pomohl hlavně vstup HBO, který se na základě natočeného materiálu stal koproducentem, a také grant Státního fondu na podporu a rozvoj kinematografie.

Cesta, na niž se ve filmu vydává partnerská dvojice, aby prošla očistcem i očistou, začíná v Česku a pak pokračuje ve Švédsku a Dánsku. Byl to záměr dát najevo spřízněnost se skandinávskou filmařskou metodou Dogma, kterou váš film připomíná?

O místu, kam postavy filmu pošleme, rozhodla stejně jako ve filmu náhoda, losovali jsme. A stejně jako našim hrdinům i nám vyšla napoprvé Ukrajina, ale toho jsme se upřímně řečeno zalekli. Skandinávie padla jako druhá. A pokud jde o manifest Dogma – je pravda, že k němu máme blízko, sami jsme si vytvořili manifest GreenWay, který má hodně podobná pravidla. Také svazuje formálními omezeními, ale současně umožňuje soustředit se na to podstatné, nepodléhat žádným vnějším tlakům.

Film vypráví o vztazích mladých lidí tady a teď – nakolik jste při psaní scénáře vycházeli z vlastních zkušeností?

Shromáždili jsme spoustu našich poznatků a zážitků kamarádů a z toho jsme stvořili postavy filmu, jejich charaktery, povahy a z toho vyplývající dialogy. Snažili jsme se vystihnout určité typy, s jakými se setkáváme nejen my, ale i diváci – věříme, že se v nich mnozí mohou poznat.

Což se netýká jen ústředního páru, ale i protřelého Šimiho, který Michalovi a Veronice vstoupí do cesty. Lidí, kteří tak jako on parazitují na druhých a docela dobře s tím vystačí, protože vědí, co na druhé platí, není málo.

Dvojka údajně navazuje na váš školní film Světlu vstříc – je to tak?

Nedá se říct, že doslova navazuje, ale zabývá se také tématem vývoje partnerských vztahů. Zásadní rozdíl je v tom, že tenkrát byli naši hrdinové teenageři, dnes jsou to v podstatě dospělí lidé. Návaznost je v tom, že je hrají stejní herci – spolužák, dokumentarista Jakub Wagner, herec David Máj a moje žena Kristýna Fuitová-Nováková.

Ta je z celého hereckého ansámblu nejznámější – stačí připomenout Pelíšky, Ro©k podvraťáků, seriály Letiště a Ordinace v Růžové zahradě. Před nedávným narozením vaší dcery dotočila s Janem Svěrákem jeho novinku Kuky se vrací, která bude mít premiéru na jaře. Jak se vám s ní pracuje?

Asi narážíte na to, že ona je zkušená, hraje už od dvanácti let, zatímco já v celovečerním filmu začínám. Ale my se známe hrozně dlouho a právě proto, že hrála už v mém školním filmu Světlu vstříc a pracoval jsem s ní i jako jeden z režisérů Letiště, jsem věděl, jak výborná je to herečka.

Jako spolupracovníci jsme tedy zkušenější než jako rodiče. V tom směru jsme naprosto šťastní a malá Rozárka je nádherná, ale první dny s ní nám dávají – asi jako všem novopečeným rodičům – zabrat.